AIRSOFT



Co to je...



Airsoft by se dal pro neznalého jednou větou definovat jako „hra na vojáky“, kde lidé oblečení do maskáčů po sobě střílí z pušek plastové kuličky. Není to paintball, kde se střílí kuličky obsahující barvu. Více informací zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Airsoft

Jsou lidé, kteří airsoft berou velmi vážně, napodobují nějakou skutečnou vojenskou jednotku, kupují si originální výbavu, kterou ta jednotka používá a podstupují výcvik podobný tomu vojenskému.

Pak je další skupina lidí, která nikoho nenapodobuje, výbavu má všelijakou a na akce si chodí zastřílet pro zábavu. A to je přesně můj případ :-)

Ve světě airsoftu vystupuji pod přezdívkou Bushman a jsem členem plzeňského týmu Veselé obušky.



Jak jsem k tomu přišel...

Na podzim roku 2009 se kamarád J.T. vrátil k airsoftu (po asi 13-ti leté přestávce) a zúčastnil se jedné airsoftové akce na Rabštejně s 50 lidmi. Byl z toho nadšený a když mi to pak vyprávěl, domluvili jsme se, že si každý koupíme svou zbraň a příští akce se zúčastníme spolu.

První akce jsme odehráli v amerických maskáčích, ale poté, co jsme se přidali k týmu Veselé obušky, přešli jsme na českou výstroj ve vzoru 95.



Následují reporty z akcí, kterých jsem se za svůj airsoftový život zúčastnil:



Hadačka, 30.11.2009...

V sobotu 22.11. jsem se spolu se třemi dalšími lidmi zúčastnil airsoftové střílečky poblíž obce Hadačka. Šlo o docela velkou akci, které se dle mého odhadu zúčastnilo minimálně 60 lidí. Byly tam týmy JPP, Veselé obušky, Havrani, Omicron, Plzeňská garda a další. Věkový průměr byl určitě hodně přes 20 let, což mi vyhovuje.

Účastníci byli rozděleni do dvou skupin podle maskáčů – češi (vzor 95 AČR) a američani (Multicam, Woodland, Olivy, ad.). My jsme hráli za američany a zahrát si v jednom týmu s airsoftovou legendou JPP byla pro mě byla velmi přínosná zkušenost. Tahle grupa fungovala jako dobře organizovaná systematická mlátička :-)

Jedna hra trvala přibližně půl hodiny až hodinu a kdo dostal zásah kuličkou, byl do konce této hry vyřazen a musel čekat na "mrtvolišti". Scénáře byly poměrně jednoduché: Jeden tým bránil budovy a druhý je dobýval, pak se týmy prohodily, nato jeden tým utvořil v lese zákopovou obrannou linii a druhý ji musel prorazit, atd.

Bylo zajímavé zažít, jak jednotlivec nemá v boji moc šancí, pokud se proti němu postaví několik organizovaných nepřátel. Takzvaný "Rambo" styl v airsoftu moc nefunguje.

Další zajímavý poznatek byl ten, že přestože jsem neměl úplně špatnou zbraň (Dboyi M4 CASV), moc se mi nedařilo. Bylo zjevné, že to zabere nějakou dobu, než člověk získá potřebné návyky: pohyb v térénu, spolupráce v týmu, postupy při čištění budov, ad. Několikrát jsem např. díky vlastní zbrklosti nechal tým daleko za sebou a nepřítel mě pak lehce zlikvidoval.

Asi nejzajímavějším zážitkem z akce pro mě byl začátek poslední mise. Vyrazili jsme s týmem z naší základny po asfaltové silnici mezi domy a čekali jsme, že někde v dálce narazíme na nepřítele. Lidé kolem si povídali, někteří neměli odjištěné zbraně, když vtom nás z boku překvapila palba. Takhle blízko naší základny jsme pětadevadesátky vůbec nečekali. V našich řadách zavládl zmatek - vrhli jsme se do příkopů podél cesty, někteří to schytali ještě na cestě, na asfaltce jsem spatřil nějaké zapomenuté batohy...

Dalo nám hodně práce se pod palbou zase zorganizovat a nepřítele postupně vytlačit.

Když to shrnu, tak jsem si to docela užil a příště jdu zase :-)

Tady jsou nějaké další odkazy, týkající se této akce:

http://www.airsoft-forum.cz/viewtopic.php?f=16&t=4751&start=0

http://johny83.rajce.idnes.cz/Hadacka_21.11.2009/



Bastogne-Ardeny, 30.1.2010...

Tato akce měla napodobit druhoválečnou operaci poblíž obce Bastogne v Ardenách, kde američtí výsadkáři ze 101 divize čelili uprostřed zimy obležení německých vojsk. Nakonec jim na pomoc přispěchal generál Patton se svou 3 armádou.

Letošní airsoftovovou akci pořádali JPP v lese poblíž Nýřan. S J.T. jsme hráli v týmu Veselé obušky za američany a proti nám stály německé hordy pod vedením JPP. Dle mého odhadu na akci nastoupilo 70 lidí za američany a 30 za němce. Teplota byla kolem nuly a místy bylo až půl metru mokrého sněhu. Protože jsme čekali mnohem nižší teploty, pořídili jsme si s J.T. s předstihem boty Fox Ice Boots, které by měly být schopné vydržet teplotu až -40°C. Byla to opravdu dobrá investice, protože celou akci nám bylo na nohy příjemně teploučko. Také nepromokavé neoprénové chrániče na kolenou hodně pomáhaly.

Na začátku akce vyčlenil velitel amerických vojsk Žený (aka generál Patton) asi 20-ti člennou skupinu výsadkářů a ty poslal obsadit pozici v lese a bránit vlajku. Veselé obušky byly součástí této skupiny. Když jsme dorazili na pozici, zavolali jsme němcům, že mohou zaútočit. Dále bylo domluveno, že po prvním kontaktu s němci zavoláme Pattonovi a ten vyrazí na pomoc se zbývajícími 50 lidmi.

Celé to ale dopadlo poněkud komicky. Německému útoku jsme vydrželi odolávat cca 20 minut, pak byla vlajka dobita němci. Patton dorazil až za další půlhodinu, protože se svou skupinou v lese zabloudil :-) Poněvadž bylo historicky nemožné, aby němci obsadili americké pozice u Bastogne, bylo nutné dobít ztracenou kótu zpět. Do dobývání se zapojili i předtím usmrceni američtí výsadkáři, ale i tak trvalo poměrně dlouho - JPP se opět ukázali jako silný nepřítel.

Po opětovném získání vlajky američany byla krátká přestávka a pak bylo domluvena další akce - američané půjdou bránit blízká opevnění a němci je budou dobývat. V tomto okamžiku (bylo kolem poledne), někteří američané odjeli domů. Postupně se vytráceli další a další, až kolem třetí byly síly na obou stranách vyrovnané. Tohle mi docela vadilo. Němci naopak působili dojmem, že jsou ochotni bojovat až do večera. Po bitvě o opevnění už většina američanů nebyla ochotná dál bojovat (kromě Veselých obušků :-)), takže se letošní Ardeny před půl čtvrtou odpískaly.

Celkově jsem byl ale spokojen – organizátoři odvedli dobrou práci a hráči se chovali vesměs korektně. Spolupráce s Veselými obušky se nám s J.T. natolik zalíbila, že jsme se rozhodli připojit k tomuto týmu.

Následuje odkaz, týkající se této akce:

http://www.airsoft-forum.cz/viewtopic.php?f=16&t=5335



Airsoft vs Paintball, 27.3.2010...

Tuto akci zorganizoval Venca z Veselých obušků ve spolupráci s paintballovými protihráči. Původně se měla konat na bývalé vojenské základně Klondike v Brdech, ale protože momentálně není možné tyto prostory pronajmout, akce se přesunula na na bývalou raketovou základnu Bratronice u Berouna. Základnu tvoří budovy, les, rozbahněné kopečky, ale i otevřené prostranství. Pro takový souboj to byly ideální prostory.

Za airsoftový svět se akce zůčastnily týmy Veselé obušky, JPP, Omicron, ad., za paintballový týmy Two Towers, Bratránci, Barakuda ad.

Hráči airsoftu měli v drtivé většině zapůjčené paintballové masky, paintballisté si většinou vystačili s brýlemi. Maskáče byly všelijaké na obou stranách a stejně tak i zbraně. Přece jen ale ty airsoftové vypadaly věrohodněji :-)

Hned po první hře bylo jasné, že je určitá převaha na straně airsoftových hráčů kvůli výrazně většímu dostřelu (až 70 metrů proti 30 metrům u paintballu), větší zásobě munice v zásobníku (stovky plastových kuliček proti desítkám barevných kulí) a vyšší kadenci zbraní. Praxe byla taková, že airsofťáci většinou pokropili ležení paintballistů kulemi ještě dávno předtím, než ti měli šanci kvůli nízkému dostřelu palbu opětovat. Paintballisté také nebyli zvyklí na krycí palbu hojně praktikovanou airsofťáky, kdy se při nebezpečném přesunu členů týmu na nepřítele vychrlily stovky plastových kuliček.

Na druhou stranu bylo ale znát, že hráči paintballu nebyli žádní amatéři a něco věděli o vojenské taktice boje. V některých chvílích airsofťákům dost zatápěli a mnoho jich poslali na mrtvoliště. I tak ale větší množství her skončilo vítězstvím světa airsoftu.

Pokud by se měla podobná akce opakovat někdy v budoucnu, myslím, že by bylo vhodné, nastavit airsofťákům předem nějaká omezení, aby se síly vyrovnaly. Pomohlo by např. použití pouze tlačných zásobníků s menším množstvím munice, zakáz automatické palby na zbraních a použití zbraní s max. pružinou M130.

Já jsem si Bratronice užil, zapsal si na konto několik killů a opět se poněkud pocvičil v taktice postupu s týmem v terénu. Pro mě nejhezčí akcí bylo, když jsme ve třech lidech ukrytých v bažinatém terénu u zdi odrazili postup 8 paintballistů. Ti se tudy pokusili obejít hlavní základnu airsofťáků a vpadnout jim do zad. Když se k nám dostali na 15 metrů, pokropili jsme je z úkrytů tak, že to buď dostali nebo se dali na překotný úprk zpět. Přitom zřejmě vůbec netušili, kde jsme, kolik nás je a že byli vlastně v přesile :-)

Bratronice byly také první akcí, na které jsem vyzkoušel svůj nový přírůstek - útočnou pušku JG G36E. Zbraň střílí přesně na velké vzdálenosti (cca kolem 40 metrů), přestože není nijak upgradovaná a pracuje naprosto bezproblémově. Umožňuje sklopení pažby pro boj v budovách a vpředu má sklopné nožičky, takže pak vypadá jako kulomet. Jsem s ní velmi spokojen a stane se mou hlavní zbraní. M4 už bude jen jako záloha.

Následují odkazy, týkající se této akce:

http://www.airsoft-forum.cz/viewtopic.php?f=16&t=6110

http://www.military-paintball.cz/index.php?&cat=akce_det&aid=1225



Stranger III, 29.5.2010...

Strangera pořádal Kočár s Jaklísem, za což jim patří dík. Nejenom, že to celé vzali na sebe organizačně, ale ani si za celou dobu sami nezahráli.

Scénář byl následující: V Kazachstánu se už nějakou dobu těží v dolech uran. Po občanských nepokojích v této zemi se představitelé EU a USA rozhodnou najmout neoficiální jednotky, aby ve spolupráci s geology prozkoumaly zbývající zásoby uranu v dolech. Skupina amerických operátorů Blackwater se tak v oblasti dolů střetne se žoldáky NATO.

V reálu Kočár doprovázel jeden tým jako geolog a Jaklís druhý. Doly představovaly vojenské bunkry v oblasti kolem Stoda. Geolog doly prozkoumával a tím je zabíral pro svou stranu a tým žoldáků ho měl chránit.

Týmy byly sestaveny tak, že JPP v Multicamech a Tygři v Tiger Stripes představovaly Blackwater a Havrani v Marpatech a týmy ve vzoru 95 představovaly žoldáky NATO. Co se týče počtu lidí, tak na straně NATO byla dvojnásobná přesila a i tak se to časem ukázalo jako nedostatečné :-)

Po startu byly Veselé obušky na straně NATO vyslány vpřed, aby vyvolaly konflikt s JPP a chráněný geolog mohl zatím za našimi zády zabírat doly. Tahle část hry se nám docela vydařila – přes enormní ztráty na naší straně jsme zabrali o jeden důl víc než USA.

V dalších částech Strangera už excelovali spíše nepřátelé a systematickým postupem v rojnici masakrovali řady NATO. S Obušky jsme se vždy snažili útočit z nečekaných směrů a tak způsobit amíkům nějaké ztráty.

Nejlepší akce, které se mi povedla, byla, když jsme s Čechym obrovským obloukem obešli rojnici nepřítele a začali likvidovat jejich vojáky v týlu. Odhadem jsme ve dvou lidech sejmuli snad sedm lidí, než nás dostali. G36 fakt fungovala parádně a byl jsem schopen sundavat s ní lidi i na 40 metrů.

Protože v médiích předpovídali na tento den déšť, nechal jsem Jungle doma a v Holoubkově koupil nové boty – Bates Combat Boots. Z vnějšku mají kombinaci kůže a nylonu, zevnitř je našitý gore-tex a podrážka je wibramová. Botičky jsou hodně pohodlné a komfortní, akorát jsou trochu těžší. Přestože nakonec nepršelo, byl jsem rád, že jsem je měl s sebou – několikrát jsem byl nucen v zápalu boje proběhnout potokem.

Následují odkazy, týkající se této akce:

http://www.airsoft-forum.cz/viewtopic.php?f=16&t=6764

http://www.youtube.com/watch?v=SrfJUVf5qOk



Tréninková akce Veselých obušků, 21.8.2010...

Akce se uskutečnila na Hadačce za účasti 13 lidí z řad Veselých obušků, ale i hostů z jiných týmů. Celé to proběhlo v pohodové, poklidné atmosféře a vyzkoušeli jsme si několik různých stylů hry – doprovod VIP osoby, hon na snipera, souboj dvojic, souboj týmů, atd.











Recon Patrol Game, 25.9.2010

Akce byla uspořádána na základě návodu z tohoto webu: http://www.cat.ic.cz/ a konala se opět na Hadačce. Sjelo se nás asi 25 lidí z řad JPP, Veselých obušků, Omicronu a dalších.

Na začátku jsme se rozdělili do pětičlenných týmů a každý tým dostal prázdnou papírovou kartičku a mapu oblasti s vyznačenými 10 kontrolními stanovišti. Naším úkolem bylo najít postupně všechna stanoviště, opsat z nich šestimístný kód na kartičku a se všemi kódy se vrátit zpět. První tým, který přinese všech 10 kódů, vyhrává. Trochu mi to připomínalo orientační běh, který jsem kdysi běžel.

Náš tým byl papírově naprostým outsiderem – byl poskládán z velké části z lidí, kteří se vzájemně neznali a navíc jsme tam měli dva lidi, kteří s airsoftem v podstatě začínali. Ke všemu jsme ještě do areálu vyrazili předposlední.

Byl jsem z toho všeho poněkud rozladěný.

No, ale bylo třeba začít: Byl jsem jediným, kdo znal areál Hadačky, takže jsem se chopil velení. Dospěl jsem k závěru, že vzhledem ke složení týmu máme horší šanci při přímém střetu s jiným týmem, takže jsem zvolil kličkovací strategii. Vyrazili jsme do oblasti, kde podle mě nikdo nebude, navštívili blízké kontrolní body a jakmile se začal blížit zvuk střelby, rychle jsme zmizeli a obcházeli areál obloukem. Tak se stalo, že za první hodinu jsme vůbec nevystřelili, ale na druhou stranu nám pomalu na kartičce přibývaly kódy.

Na několika místech jsme použili dalekohled, abychom přečetli kód a ke kontrolnímu bodu jsme pro jistotu ani nešli.

I přes tuto opatrnou taktiku jsme pár kontaktů měli. K mému velkému překvapení se ukázalo, že náš tým je docela pěkně sehraný a bez ztráty jediného života jsme postupovali dál. Nakonec jsme se vraceli na mrtvoliště se všemi 10 kódy na kartičce a radost nám zkazilo pár kropičů poblíž, kteří některé z nás dostali.

Předpokládal jsem, že hra už dávno skončila a náš outsiderovský pomalý tým se vrací jako jeden z posledních. K našemu velkému údivu jsme se dozvěděli, že jsme druzí, hned za JPP. Ostatní stále ještě bojovali v poli. Naše seběvědomí šlo prudce nahoru!

Venca jako organizátor akce nás poslal škodit na bitevní pole, abychom si ukrátili čekání na ostatní týmy. Tak jsme připravili o život ještě pár bojovníků a mimo jiné i tým JPP vedený Jarinem. To byla další vzpruha pro naše sebevědomí.

V další hře přišel Venca s tím, že nyní musíme opět navštívit nějaký kontrolní bod, strhnout z něj cedulku s kódem a donést ji zpět na mrtvoliště. Teprve poté je možné vyrazit pro další cedulku. Vyhrává tým, který přinese nejvíc cedulek.

Hned v úvodu téhle mise se mi podařilo během chvilky sejmout hned tři nepřátele ve výstroji Bundeswehru. Pokračovali jsme v naší obcházecí a kličkovací taktice a tak jsme se sice dost nachodili, ale přinesli jsme celkem 4 cedulky. Tím pádem jsme tuhle hru vyhráli! Bylo až neuvěřitelné, jak se nám dařilo.

Následovala hra s doprovodem VIP osoby. Osobu (malého Yenkeeho) doprovázeli JPP a Veselé obušky a spol. bránili bránu, kam bylo nutné VIP osobu dopravit.

Tady jsme mojí vinou udělali taktickou chybu. Hlídali jsme otvor v hradbě, kterým dle mého soudu mohli JPP prolézt, ale protože docela dost pršelo, stáhli jsme se do blízké budovy a otvor pozorovali z ní. Nedostatkem tohoto řešení bylo, že jsme měli otvor mimo dostřel našich zbraní a tak, když JPP začali otvorem skutečně prolézat, mohli jsme jen bezmocně přihlížet a čekat až se přiblíží k naší budově. Při následné potyčce nás postupně vystříleli a nebezpečně se blížili k bráně.

Bylo jasné, že to nebude trvat dlouho a k bráně se dostanou.

V tomto okamžiku jsem musel Hadačku opustit, protože jsem odvážel jednoho spolubojovníka do Plzně. Takže ani nevím jak to dopadlo a jaká další hra se pak hrála. Po celodenním mrholení ale teď docela dost pršelo, takže mě ten odjezd moc nemrzel.

Každopádně jsem odjížděl velmi spokojen. Místo bezhlavého vrhání se do přestřelek jsme naším taktizováním dosáhli skvělého výsledku. Navíc jsme v rámci týmu velmi dobře spolupracovali, přestože jsme nikdy předtím spolu nehráli.



Operace Wolverine, 29-30.10.2010

Scénář akce spočíval v tom, že na území nepřítele jsou v noci vysazené dva týmy výsadkářů speciálních jednotek, které mají splnit několik úkolů. Každý tým je vysazen na jiném místě, musí určit podle mapy svoji polohu a vzájemně zkoordinovat svůj postup s druhým týmem. Úkolem týmů je např. získání kufříku s dokumenty, likvidace velitele obránců, deaktivace vysílací věže, ad.

Obránci musí pod rouškou tmy ubránit 3 základny a mezi nimi provádět pěší a motorizované hlídky.

S myšlenkou na tuto akci přišel Jarin z JPP, ke kterému se jako spolupořadatel přidal Kočár.

Jarin postavil 16-ti členný tým výsadkářů, složený z lidí z různých týmů a Kočár vzal na sebe funkci velitele obránců. Obránce tvořily týmy Havrani, část Veselých obušků, Omicron, Chameleon a další. Já jsem tentokrát operoval ve trojici s J.T. a s Pepou z Nýrska.

Wolverine se měla konat na Vysoké, ale když jsme tam navečer přijeli, bylo zjištěno, že akci zde není možné pořádat a musela být nouzově přesunuta do Holýšova.

Pořadatelům patří dík, za to, že vše zvládli zorganizovat tak, aby se to celé nemuselo zrušit a kolem desáté hodiny večer mohlo vše začít.

Další věc, která mě velmi potěšila, bylo vybavení obránců: Měli jsme stan pro 20 osob, velitelskou vysílačku RF10, diesel agregát, nasvětlovací halogenové světlomety, hlídkový terénní vůz s přídavnými světlomety, várnici s čajem a lehátka pro „mrtvoly“. Z tohoto pohledu byla organizace akce opravdu na úrovni.

Kvůli komplikaci s přesunem do Holýšova byla zrušena jedna základna obránců. Zůstal jen velitelský stan jako Hnízdo 1 a o půl kilometru dál vysílací věž jako Hnízdo 2. Cesta hlídek mezi základnami byla označena lighsticky.

Dohodli jsme se, že Havrani pod vedením Smetyho si vezmou na starost obranu vysílací veže. Zabrali budovu poblíž vysílacího satelitu a rozmístili hlídky na střeše budovy. Havranům patří velký respekt za to, že tam vydrželi bez vystřídání celou noc při teplotách kolem nuly. Chameleoni se ukryli v terénu poblíž satelitu a ostatní hlídky patrolovaly v celé oblasti na základě příkazů velitele.

To jak byly organizovány jednotlivé hlídky přes vysílačky byl pro mě snad největší zážitek z celé akce. Uvedu zde příklad, jak to probíhalo:

Hnízdo 1 Lovci 2: Vydejte se na hlídku k Hnízdu 2“

Lovec 2, rozumím.“

Lovec 2 Hnízdu 1: Vidíme světla baterek napravo od nás v lesíku. Je to na vašich devíti hodinách.“

Hnízdo 1, prověřím to. Všem lovcům: Operuje někdo v lesíku na devíti hodinách od Hnízda 1“

Lovec 6 Hnízdu 2: To jsme my“

Hnízdo 1 Lovci 2: To jsou naši, pokračujte dál k Hnízdu 2.“

Touto vynikající komunikací bylo možné mít neustále přehled o dění v celé oblasti a vzájemně koordinovat postup jednotek.

Netrvalo to dlouho a objevily se první ojedinělé kontakty s nepřítelem. Došlo i k použití teréňáku, který se během chvilky přesunul na podezřelé místo, nasvítil okolí a posádka oblast zajistila.

Myslím, že kolem druhé hodiny v noci bylo napadeno Hnízdo 1 a dostalo se pod těžkou palbu. V té době jsme se nacházeli s naší hlídkou na Hnízdě 2 a bylo rozhodnuto, že spolu s další hlídkou se vydáme Hnízdu 1 na pomoc. Než jsme se tam ale dopravili, nepřátelé „zabili“ našeho velitele. Rázem ustala organizace našich jednotek přes RF10.

Opatrně jsme se vplížili do tábora, kde se nacházel náš jediný živý – Noradu z Omicronu. Nepřítel po těžkých ztrátách ustoupil do lesa. Při tomto útoku byl prakticky zlikvidován první tým výsadkářů.

Chvíli nám trvalo, než jsme se bez velitele zase zorganizovali. Protože jsme také ztratili pár lidí, domluvili jsme se, že budeme už jen bránit hnízda a patrolování ustane.

Naše hlídka bránila nyní Hnízdo 1. Měli jsme pár ojedinělých kontaktů, ale vždy byl nepřítel buď zlikvidován nebo se dal na ústup.

Nad ránem na nás zaútočil druhý tým výsadkářů vedený Jarinem. Postupovali k nám ve své obvyklé rojnici a strhla se těžká bitva. Já jsem v ní sundal jednoho z výsadkářů, ale při následném bleskovém ústupu mě pokropili JPP do zad, takže jsem se také zařadil mezi „mrtvoly“.

Nyní nastal pro výsadkáře asi nejtragičtější okamžik celé operace: Vysadkáři postupující z lesa, se domnívali, že vysadkáři jdoucí po planině proti nim jsou nepřátelé a vzájemně se postříleli. Při této potyčce „zahynul“ i Jarin.

Tím bylo o osudu operace Wolverine rozhodnuto. Hnízdo 1 stále bránili minimálně dva naši lidé a na Hnízdu 2 byla silná obrana v podobě Havranů a Omicronu. Nepříteli se podařilo sice zabít našeho velitele, ale kufřík s dokumenty nezískali a vysílací věž také nevyřadili z provozu. Dalo se tedy říci, že jako obránci jsme svůj úkol splnili.

Akce byla ukončena a po rozednění proběhly ještě nějaké oddychové střílečky u Hnízda 2.

Následuje odkaz, týkající se této akce:

http://www.airsoft-forum.cz/viewtopic.php?f=16&t=8445



Embassy Siege, 11.12.2010

V jisté nejmenované muslimské zemi došlo k nepokojům a je v ohrožení i velvyslanec na americké ambasádě. Chrání ho tam 10 mariňáků, ale vzhledem k možným útokům místních ozbrojenců je do oblasti poslán ještě tým speciálních jednotek. Úkolem je dostat velvyslance živého z oblasti.

Tolik scénář akce pořádané Vencou a Jarinem.

Jako VIP osoba byl zvolen Yenkee z JPP, Havrani v Marpatech vzali na sebe úkol mariňáků a JPP se měli stát speciály. Po příjezdu na Hadačku, ale nastal problém s protistranou, něboť se za ni dostavilo jen asi 10 lidí (včetně mě :-)). Proč ostatní nepřijeli, nevím. Možná to bylo počasím - teplota kolem nuly a minimálně 15cm mokrého sněhu.

Bylo nutné rychle přeorganizovat strany, aby bylo možné scénář vůbec zrealizovat. Velvyslance nakonec bránili jen Havrani, speciálové byli zrušeni a všichni ostatní se vrhli do útoku na budovu.

Když jsme vyrazili, naše skupina se cestou k budově díky nepříteli stále zmenšovala, až jsem nakonec zůstal úplně sám. Naštěstí jsem u budovy narazil na další své spoluhráče, kteří přišli z jiného směru a tak jsem se k nim připojil. Vnikli jsme dovnitř a obsadili přízemí.

Dál byl ale náš postup zastaven obránci, bránícími schody do patra. Na tomto místě jsme pak uvízli asi na hodinu a za tu dobu nám shora přistálo pod nohami snad 15 dělbuchů. Kdybych neměl špunty v uších, asi by bych už měl poškozený sluch.

Přes různé pokusy z naší strany se nám nepodařilo proniknout nahoru a nakonec jsem při jednom neopatrném vyklonění do prostoru schodů přišel o svůj airsoftový život.

Když jsem se asi pod 20 minutách vrátil do hry, přišel jsem do budovy právě v okamžiku, kdy naši hlásili zabití velvyslance. Úkol byl tedy splněn.



Nyní následovala další etapa hry:

JPP dostali za úkol dopravit velvyslance přes areál k zadní bráně a my ostatní jsme jim v tom měli zabránit.

Venca mě poslal s J.T. obejít celý areál zvenku zprava, abychom zjistili, zda nás tudy nepřítel nechce obejít. Cestou lesem jsme se místy brodili i v půlmetrovém sněhu a tak jsem byl rád, že mám na nohou Foxovky a gore-texové kalhoty. Na hlavě mě zase hřál afgánský pakol. Kromě jednoho nepřitele v dálce jsme ale na nikoho nenarazili.

Pak přišel vysílačkou rozkaz k přesunu do levé části areálu, kde byli JPP spatřeni. Zjevně se pokoušeli o podobnou taktiku jako na Recon Patrol Game, kde obešli areál podél zdi vlevo a probili se až k bráně. Tentokrát ale narazili na tuhý odpor v podobě 15 Havranů.

Když jsme se k nim s J.T. připojili, byly už obě strany v patové situaci. Jednotliví bojovníci obou stran byli ukryti za zasněženými hromadami hlíny a vzájemně se ostřelovali. Nikdo nemohl nikam postoupit. Na chvíli jsme se zapojili do této tahanice, ale když jsme viděli, že to nikam nespěje, rozhodli jsme se vrátit zpět a obejít areál zvenku, podél zdi. Tím bychom se nepozorovaně dostali JPP do zad a nějakou skulinou ve zdi je zlikvidovat.

Trvalo nám to více než 10 minut, než jsme se vrátili kus zpět, prolezli otvorem ve zdi, obešli opatrně obloukem areál a dostali se k místu, kde jsme slyšeli za zdí hlasy bojovníků JPP. Našel jsem jeden příhodný otvor a pěkně pokropil všechny 4, kteří tam stáli, včetně Yenkeeho.

Jaké bylo moje překvapení, když se Jarin na mě ostře obořil, že už je dávno po hře a mimo areál se prý nesmí hrát. Ohradil jsem se, že o zákazu hry mimo areál jsem nevěděl a Yenkeeho museli naši sejmout v době, kdy my jsme to celé obcházeli podél zdi. Mrzelo mě, že jsme se takhle chytli, takže jsme si to ještě s Jarinem urovnávali následně na mrtvolišti.

Jako celek náš tým opět uspěl.



Ve třetí části hry šlo o eliminaci všech vojáků nepřítele.

Venca rozhodl, že se budeme držet pohromadě, kvůli větší palebné síle. Nějakou dobu to fungovalo, ale protože jsme dlouho nenarazili na nepřítele, nakonec jsme se při přesunech v lese od sebe dost vzdálili. Zůstal jsem s pětičlennou skupinou stranou od našich ostatních lidí.

Najednou jsme se dostali do palby a J.T. to odnesl. Přes cestu po nás střílel nějaký osamělý střelec (jak jsme se později dozvěděli, byl to Seno z JPP).

Zdálo se, že JPP zvolili partyzánský způsob boje, kdy se areálem přesunovali jen jednotlivci nebo dvojice.

Nechal jsem ostatní na místě a s jedním spolubojovníkem jsme se pokusili provést obchvat a napadnout střelce z boku. Přesunul jsem se na vhodné místo za zdí, a opatrně jsem vyhlížel ven, abych útočníka našel. V hustém podrostu jsem ho ale neodhalil. Ohlédl jsem se zpět a k mému překvapení jsem se díval do tváře Petřovi z JPP, který stál v ústí jednoho hangáru. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to nepřítel, ale proud kulí mě probral z letargie. Přitiskl jsem se ke zdi, aby mě nezasáhl.

Petřa se ihned dal hangárem na ústup a já se vydal za ním, abych ho ulovil. Jenže v tu chvíli zareagoval ukrytý Seno a zasáhl mě z boku. Tím pro mě hra skončila.

Za chvíli se ke mě přidal i Petřa, kterého naši také dostali a tak jsme se spolu vydali na mrtvoliště.

Ani nevím, jak to celé skončilo - kdo vlastně vyhrál. Myslím, že poslední se na mrtvoliště vracel Eda z JPP, takže tuto hru asi vyhráli JPP.

Protože jsem měl slušnou výstroj, celkově se mi hra na mokrém sněhu líbila. Jen mě mrzely některé dílčí akce, které se mi nepovedly.



Bastogne-Ardeny, 12.2.2011

stejný scénář, lokace i pořadatel jako loni. Za americké výsadkáře ze 101 divize hrály Veselé obušky a Plzeňská garda, Pattonovu 3. armádu měl opět na starosti Žený a proti nám stáli němci ztvárnění JPP, Havrany a dalšími. Jako výsadkáři jsme měli za úkol bránit americkou vlajku v lese na valech a při prvním kontaktu s němci zavolat o pomoc Pattonovy hochy. Bohužel, stejně jako loni Pattonova armáda v lese zabloudila a tak nás němci „vykosili“ asi po čtvrthodině boje.

V následující etapě museli američané dobít zpět ztracenou kótu s vlajkou. Veselé obušky postupovaly obchvatem spolu s Plzeňskou gardou a spolupráci s tímto týmem si nemohu vynachválit. Někteří z nich mají za sebou vojenskou minulost a bylo vidět, že mají slušně nacvičenou taktiku postupu v boji. Když nás např. nepřítel napadl při pochodu z boku, tři z nich zaklekli a kryli nás palbou, dokud jsme se všichni nedostali z „horké oblasti“ a pak se sami postupně z oblasti stahovali v souladu s vojenskými příručkami. Následně jsme postupovali v rojnici do kopce proti ležení nepřítele a já jako pravé křídlo jsem dostal za úkol hlídat, aby nás nepřítel nenapadl z boku. Během tohoto postupu jsme byli neustále hecováni, pokud někdo postupoval příliš pomalu a opatrně. Taková týmová spolupráce se mi hodně zamlouvala a rád bych si s nimi zahrál i v budoucnu. Narazili jsme ale na velmi tuhý odpor v podobě 10-15 němců zakopaných v zákopech, kteří nás postupně zlikvidovali.

Když mi na mrtvolišti vypršel 15-ti minutový refreš, Marián nás vyburcoval k přímému útoku na hlavní val nepřítele s vlajkou. V 7 lidech jsme se rozběhli přes otevřenou pláň do kopce a skutečně se nám to podařilo a bleskovým útokem jsme kótu dobili. Hned nato mě ale dostal německý sniper z 20 metrů vzdáleného zákopu a tak jsem odcházel zase na mrtvoliště s pěkným ďobancem na tváři.

V dalších etapách jsme jako američané ukryli vlajku někde v lese a němci ji měli hledat a donést do určené oblasti a pak se strany prohodily a vlajku jsme zase hledali my.

Celkově jsem ale měl z letošních Arden trochu rozporuplné pocity. Za prvé nebyl sníh, takže chyběla ta správná atmosféra, několikrát se ostrou hádkou řešilo nepřiznávání (u některých jedinců dokonce 3x za den!) a les byl hodně řídký, takže kdo měl zbraň v základu, většinou neměl šanci proti dalekonosným upgradovaným kvérům. No a v neposlední řadě jsem postrádal jakoukoliv organizaci amerických vojsk vysílačkami, jako tomu bylo u Wolverine. Takhle jsem měl z Arden dojem, že se zvrhly v boje malých osamocených skupinek, které spolu nijak nespolupracovaly. Možná to tak pořadatel chtěl záměrně, ale mě osobně to nesedělo.

Opět se mi na akci velmi osvědčily gore-texové kalhoty. Mohl jsem se válet na mokré rozbahněné zemi, aniž bych pocítil jakékoliv mokro. Gore-texovou bundu jsem kvůli nadměrnému šustění nechal doma.

Tady jsou nějaké další odkazy, týkající se této akce:

http://www.airsoft-forum.cz/viewtopic.php?f=16&t=9575

https://picasaweb.google.com/J.Brezina.mail/Ardeny#

http://www.youtube.com/watch?v=3Cm-nPh3CLs



Recon Patrol Game, 26.3.2011

proti loňsku se akce tentokrát nekonala na Hadačce, ale na Vysoké. To s sebou přineslo mnohem rozlehlejší prostor (s týmem jsme ušli celkem asi 10km). Akci pořádal Venca a Veselé obušky měly škodit týmům. Já jsem dal ale dohromady tým 7 lidí z okruhu našich známých, takže jsme se stali jedním ze 7 zúčastněných týmů.

Podobně jako minulý rok jsem zvolil obcházecí taktiku. Místo abychom vstoupili do lesa hned u aut, jsme celou oblast akce obešli velkým obloukem a vstoupili jsme do ní z opačného horního konce. Mysleli jsme si, jak jsme na ostatní vyzráli, jenže podobný nápad dostal zřejmě i tým JPP vedený Jarinem, s kterými jsme se střetli u jednoho kontrolního bodu. Vyhnuli jsme se boji a zmizeli v lese. Jenže to jsme netušili, že poblíž na nás čekají škodiči vedení Vencou a po čtvrthodinové přestřelce bylo po nás. Dali jsme si 20-ti minutový refreš a pokračovali dál.

Pak už se nám docela dařilo. Postupovali jsme rychle obloukem podél celé oblasti a sbírali jednotlivé body. Terén byl značně kopcovitý, takže jsme museli vyvinout značné úsilí, abychom tempo udrželi. K dalšímu vážnějšímu kontaktu došlo až ve spodní části oblasti, kde jsme na cestě před námi spatřili člena jiného týmu. Rozvinuli jsme se do rojnice a vydali se ho ulovit. K našemu velkému překvapení byl ale v lese ukrytý celý 8-členný tým Havranů. Strhla se těžká bitva, z které jsme vyšli jako poražení, ale dle našeho soudu jsme dostali i polovinu týmu Havranů. Ti však tvrdili, že o žádných zásazích neví. Rozhodli jsme se to neřešit a dali jsme si další refreš.

Za pomoci navigace jsme pak vysbírali body ve spodní části (opět ve velmi kopcovitém a náročném terénu) a vydali se opět nahoru, vysbírat i body uvnitř oblasti. Tam jsme se opět střetli s vracejícími se Havrany a tentokrát už jsme některé dostali. S Havrany jsme si dali společný refreš pod stromem, spojeným se svačinkou a pak jsme pokračovali dál, do středu oblasti..

Nedaleko Vysoké, kde měla celá akce končit, jsme měli kontakt s týmem v DPM maskáčích. Do toho se na nás vrhli zezadu ještě Vencovo škodiči, takže jsme se ocitli uprostřed mezi dvěma týmy. Logicky to opět skončilo refrešem.

Když jsme konečně značně utrmáceni dorazili v časovém limitu na Vysokou, měli jsme 10 z 11 možných kontrolních bodů. Venca vyhlásil vítěze, kterým se stal tým JPP vedený Jarinem a my jsme se umístili tuším na čtvrtém místě ze sedmi týmů.

S výsledkem jsme byli vcelku spokojeni a akce jako celek se nám také velmi líbila. Bylo to dost fyzicky náročné, bylo třeba hodně strategicky plánovat a potrénovali jsme se i ve spolupráci v rámci týmu.



Trénink Plzeňské aliance, Sovolusky, 14.5.2011...

Přestože byla původně plánována účast více spřátelených týmů, nakonec se akce zúčastnily jen týmy JPP, Veselé obušky a několik hostů. Účastníků tak bylo sice méně než dvacet, ale opět se potvrdilo, že takové komornější akce mají své kouzlo.

Celý trénink byl koncipován jako pětikilometrová procházka novou potencionální herní lokalitou s několika přestávkami na bitvy.

Po příjezdu na místo jsme se rozdělili na dva týmy: jeden tvořili členové JPP, druhý Veselé obušky a hosté. Počty lidí v obou týmech byly plus mínus stejné a já měl jsem trochu obavy, že to bude přesilovka ze strany silnějšího protivníka JPP. V průběhu hry se ale ukázalo, že obě strany byla poměrně vyrovnané – někdy se více dařilo jim, někdy více nám. Při jedné akci mě jako průzkumníka týmu odstřelili hned jako prvního, při jiné se mi zase podařilo postupně za sebou odstřelit tři lidi z JPP a tím třetím byl dokonce sám Jarin :-)

Trénink spočíval v tom, že vždy jeden tým vyrazil po trase a druhý čekal na místě. První tým si našel vhodnou lokaci k obraně a vysílačkou vyzval druhý tým k útoku. Druhý tým měl odhalit pozici prvního týmu a pokud možno zlikvidovat všechny obránce. Po ukončení mise jsme se prohodili a tak druhý tým vyrazil vybudovat ležení někde vpředu a první zatím čekal. V průběhu dne jsme tak svedli celkem asi pět zajímavých soubojů.

Všichni to tentokrát brali hodně pohodově, dokonce zbyl čas na více přátelské rozhovory a plánování akcí do budoucna. Počasí se také vydařilo – začalo pršet až při návratu k autům. Takže za mě celkově fajn akce v nádherné krajině.









Strašice, 2.7.2011...

Menší akce za účasti Veselých obušků a několika známých (celkem cca 15 lidí). Odehrávala se ve velmi pěkném rozlehlém areálu poblíž Strašic se spoustou budov a členitým terénem. Většinou jsme hráli rozdělení na 2 týmy – Obušky proti Zbytku světa. Našemu týmu se po celý den docela dařilo, bylo vidět, že jsme už něco spolu odehráli. I za sebe jsem byl vcelku spokojen – byly nějaké killy a v závěrečném death matchi (neboli všichni proti všem) jsem dokonce zůstal poslední naživu :-)










Žlutická přehrada, 13.8.2011...

Podobná akce jako Sovolusky, 14.5.2011 a téměř ve stejné lokalitě. Jen se k nám tentokrát přidali i Havrani.










Behind Enemy Lines, 16.-17.9.2011...

Nejprve trochu ze scénáře:

...V pátek 16.9. 2011 byl nad čečenským územím sestřelen americký špionážní letoun, který monitoroval pohyb ruské armády na hranicích s Čečenskem. Letoun byl sestřelen čečenskými povstalci, kteří letoun považovali za ruský. Pilot při katapultovaní zahynul. Americká armáda vyslala tým, který má za úkol najít vrak letadla a poté ho prozkoumat a vzít špionážní materiály. Zároveň byl Ruskem také vyslán tým, který má za úkol najít vrak letadla a zničit nebezpečný špionážní materiál. Oba týmy ví, že druhá strana vyslala svůj tým, a proto nastal zvod, kdo dřív splní svůj úkol. Na neštěstí se letoun zřítil na území čečenských povstalců, kteří vrak letadla lokalizovali jako první a vyčkávají, zda se někdo o vrak nebude zajímat...

Šlo o noční akci pořádanou Havrany v okolí Lub u Klatov. Na místě jsme se rozdělili na tři týmy: Rusové (Veselé obušky), Američané (Část týmu Havranů pod Celerovým vedením) a Čečenští lovci a obránci vraku (zbytek Havranů a hostů pod Smetyho vedením).

V první části mise se měli američané a rusové dostat na cca 7km vzdálený bod „A“, na kterém se setkají s informátorem. Kdo do „A“ dorazí druhý, dostane horší informace a půlhodinovou penalizaci. Po startu ve 20:15 náš pětičlenný tým nasadil ostré tempo. Šli jsme delší oklikou, abychom se vyhnuli střetům s lovci a tato taktika se vyplatila. Po celou první část mise jsme se s Lovci nesetkali. Cestou jsme používali baterky jen minimálně, takže někdy byl pochod pod korunami stromů opravdu náročný. Jen stěží jsme ve tmě rozeznávali siluetu kolegy před námi. Místy byl téren také velmi kopcovitý – užili jsme si prudká stoupání i sešupy. Po 8-kilometrovém pochodu jsme v 11:15 dorazili do bodu „A“. Pořadatelé byli v šoku, jak rychle se jsme to absolvovali a že se lovcům nepodařilo nás nikde odchytit. Na místě setkání nás čekali až o několik hodin později. Později jsme se dozvěděli, že tým američanů mezitím zabloudil a na místo setkání musel být dovezen až mnohem později auty pořadatelů :-)

Následovala druhá část mise, kde jsme měli podle mapy dorazit k vraku letadla (bod „B“). Opět jsme hodně kličkovali, abychom se nesetkali s lovci, ale místo nich jsme se na jedné louce setkali se stádečkem krav, které se za námi rozběhly. Přestože jsme byli po náročném pochodu dost unaveni, pelášili jsme pryč o sto šest. Pak už jsme si každou větší louku radši nasvěcovali baterkami a zkoumali jsme, jestli tráva je nebo není zpasená. Cestou jsme občas používali GPS pro kontrolu polohy a tak jsme do „B“ dorazili také docela brzy. Nic zlého netuše jsme našli papír s kódem, který jsme měli odeslat sms-kou pořadatelům, když tu se na nás z blízkého křoví snesla palba lovců. Během krátké chvíle bylo dobojováno - postříleli nás jako kuřata. Naší chybou bylo, že jsme si oblast nejprve řádně nenasvítili baterkami, ale my jsme po celou noc používali baterky minimálně, abychom na sebe moc neupozorňovali a noční vidění jsme neměli. Dali jsme si tedy půlhodinový refreš spojený se svačinkou a pak se vydali k bodu „C“.

Bod „C“ byla základna čečenců, kde se měla nacházet černá skříňka z vraku letadla. Naším úkolem bylo tuto skříňku získat. Základna se nacházela na vrcholu hory a prudké stoupání hustým lesem nám dalo opravdu zabrat. Proti první části hry se nám tady už moc nedařilo. Ze začátku jsme dost bloudili a ke konci jsme zjistili, že se nám mapa v GPS neshoduje s mapou od pořadatelů. Když už jsme si nevěděli rady, telefonem jsme požádali pořadatele, aby nás navedli na základnu, kde byl sveden závěrečný souboj o skříňku. My už jsme byli tak vyčerpaní, že jsme žádnou složitou strategii útoku nevymýšleli a všichni najednou jsme se vrhli na opevněný vrchol hory. Pro nabuzené obránce nebylo příliš těžké nás zlikvidovat a podobně si poradili posléze i s týmem američanů, který dorazil nedlouho po nás. Skříňka tedy zůstala v rukou čečenců.

Co k tomu dodat: Úkol jsme sice nesplnili, ale akce to byla fajnová, dali jsme si pooořádně do těla a teším se zase na něco podobného v budoucnu. Dík patří Smetyho týmu za zorganizování.



Airsoftwars - Válka, 14.-16.10.2011...

Šlo o poměrně velkou akci, pořádanou v rámci projektu www.airsoftwars.cz na bývalém tankodromu Oldřichovice u Písku. Akce se zúčastnilo cca 250 lidí z různých koutů republiky, z více než 30 airsoftových týmů. Cílem bylo vytvořit velkou střílečku s pyrotechnikou, která měla být alternativou k scénářovým misím typu Protector. Akce mi poněkud připomínala počítačovou hru Battlefield 2, kde každý tým má hlavní základnu a v terénu je několik klíčových bodů, které je možné zabrat pro svoji stranu. Podle toho kolik a jaké body bude každý tým držet na konci mise, obdrží tým bodové ohodnocení. Tým s větším počtem bodů vyhrává.

V rámci Plzeňské aliance jsme se dohodli, že na Válku pojedeme společně jako jeden velký tým a tak jsme dali dohromady 40-člennou skupinu obsahující týmy JPP, Veselé obušky, Havrani, Plzeňská garda, Omicron a STB Rangers Rokycany. Maskáčově jsme byli pestrobarevní, ale to se vyřešilo na místě jednotnou modrou páskou na rameni. Dohodli jsme se, že zatím zůstaneme jen na sobotu a pokud by se nám tam líbilo, zůstali bychom i přes noc, do neděle.

Vzhledem k tomu, že akce byla placená, účast byla hojná a byla použita i nějaká technika, jsem se docela těšil a měl jsem poměrně velké očekávání.

Při úvodním nástupu mě poněkud zarazila do detailů vyladěná a sjednocená výstroj nepřátelských jednotek napodobujících AČR. My jsme proti nim vypadali v našich pětadevadesátkách jako trhani. Napadlo mě, že proti takovému nepříteli to asi nebude lehký boj. Jak se ale ukázalo později, v airsoftu to není jen o výstroji.

Plzeňská aliance se rozdělila na dvě samostatně operující skupiny. Obušky byly v týmu nazvaném „Modrá 3“ spolu s Havrany a celému tomuto týmu šéfoval Smety. Smety pak dostával vysílačkou instrukce ze štábu.

Ihned po zahájení mise vyrazily do prostoru off-roady, které měly na různých místech vysadit výsadkové týmy. My jsme vyrazili pěšky obsadit první bod. To se nám povedlo bez kontaktu s nepřítelem a tak jsme byli zanedlouho vysláni obsadit druhý bod. Tam už jsme se střetli s asi desetičlenným nepřátelským týmem, který na nás ve vysoké trávě s oblibou používal hrachové granáty. Několik našich lidí za to zaplatilo životem. Při následné přestřelce skrz křoví jsem dostal jednoho nepřítele, ale on mě zasáhl také a tak jsem se jako mrtvola vrátil na hlavní základnu, kde bylo mrtvoliště. Náš tým mezitím bod dobyl a získal ho pro modrou stranu.

Když jsem se po 3/4-hodinovém refreshi vrátil do boje, Plzeňská aliance se zjevně stala pánem situace. Naše výsadky operovaly v týlu nepřítele a působily mu nepříjemné ztráty. My ostatní v počtu asi 30 lidí jsme vysílačkou dostali ze štábu rozkaz držet linii uprostřed hrací plochy, aby se nepřítel nedostal k již zabraným bodům a k naší hlavní základně.

Takto jsme byli drženi v nečinnosti ještě asi 2 další hodiny, až jsme se docela začali nudit. Nepřátel jsme moc nepotkávali a my se nemohli dočkat útoku na hlavní základnu nepřítele. Když konečně přišel tento rozkaz, zformovaná 40-členná skupina Plzeňské aliance vyrazila vpřed a zaútočila na základnu z několika směrů. Během 45 minut bylo dobojováno a základna byla v našich rukou. Ztráty na naší straně byly minimální.

Odebrali jsme se na parkoviště, kde byly vyhlášené výsledky. Naše strana modrých získala v bodovém ohodnocení 2000 bodů, červený nepřítel 900 bodů.

Z výše napsaného by se dalo usuzovat, že pro nás to byla parádní akce, kde jsme ukázali sílu plzeňského airsoftu. Upřímně řečeno já jsem byl poněkud zklamán (a nebyl jsem sám). Velice často v průběhu hracího dne byla naše „Modrá 3“ držena v pasivitě a celá mise postrádala dravou dynamiku a spád. Kdyby šlo o scénářovou hru typu Protector spojenou s patrolováním a životem na základně, tak by bylo vše OK, ale u střílečky mi to přišlo jako nedostatek.

Suma sumárum to nebyla špatná akce, ale ani mi nepřišla jako vynikající. Některé střílečky pořádané v okolí Plzně našimi týmy mi osobně přišly zajímavější a dynamičtější a nemusel jsem za ně platit účastnický poplatek :-)



Kill Viklan, 19.11.2011...

Asi padesát účastníků z námi spřátelených týmů se zúčastnilo této poslední akce v roce 2011, kterou pořádal Hrabi z JPP, poblíž Rabštejna nad Střelou. Teplota se přívětivě pohybovala nad nulou a ani nepršelo, přestože letos v listopadu byl déšť docela častým jevem. Scénář nebyl nijak složitý – šlo vlastně o zabírání protivníkových vlajek a eliminaci bojovníků nepřítele, což jsme si v průběhu dne několikrát zopakovali.

Jako týmu se nám některé akce moc nepovedly a já jsem navíc měl nějaké problémy s kvérem, ale celkově to byla slušná akce, ve velmi hezkém prostředí.










Bílá smrt, 3-4.3.2012...

Tuto noční akci pořádala Plzeňská garda za asistence našeho týmu a boje se odehrávaly v okolí hradu Gutštejn.

V úvodní fázi se měly zúčastněné týmy (Havrani a Vapor) dopravit do označeného prostoru a vyhledat bunkr, v kterém se nachází bedna s plutoniem. Plzeňská garda měla tento bunkr bránit a Obušky se vydaly lovit zúčastněné týmy.

Hned po startu jsme se vydali na místo, kde Havrani zaparkovali svá auta a chystali se do akce. Počkali jsme si, až se oblečou, vyzkouší zbraně a svítilny a konečně odejdou do herního prostoru... pak jsme vyrazili po jejich stopách. Postupovali jsme po okraji pole, až k lesu, kde se strhla první přestřelka. V ní jsme dostali jednoho Havrana, ale oni také jednoho z nás. Ukryti v temnotě lesa jsme počkali, až Havrani zmizí a pak jsme se zformovali k dalšímu postupu.

Vydali jsme se lesem, po svahu dolů, abychom se dostali k potoku. Byla velká tma a my jsme baterky chtěli používat jen minimálně, takže jsme přes padlé větve a kořeny postupovali velmi pomalu. Když jsme sešli k potoku, pokračovali jsme podél něho hledat bunkr s plutoniem nebo nepřítele. Nepřítel na rozdíl od nás netušil v kterém bunkru v okolí se plutonium nachází, takže jsme mohli Havrany a Vapor potkat opravdu kdekoliv.

Občas jsme při postupu podél potoka zašli zase hlouběji do lesa a při jedné takové zacházce jsme poblíž zaslechli praskání větví a šepot. Ihned jsme ztuhli na místě a připravili se ke střelbě. Jak jsme se později dozvěděli, byli to Havrani, kteří se nacházeli za křovím necelých 10 metrů od nás. Přestože i oni věděli o nás, chtěli se vyhnout další potyčce, která by je zdržela a tak zase rychle zmizeli. My jsme se zvedli a pokračovali v postupu lesem.

Vrátili jsme zase k potoku a pročesávali okolí jednotlivých bunkrů. Ndlouho poté jsme zaregistrovali nepřítele také na druhé straně potoka. Tentokrát to byl tým Vapor, který prozradilo občasné bliknutí baterky. V hustém lesním podrostu, jsme se je pokusili najít pomocí mého nočního vidění, ale neúspěšně. Nechtěli jsme zbytečně střílet přes řeku do neznáma, takže jsme postupovali podél vody dál.

Nakonec jsme dorazili k bunkru s plutoniem, který držela ve svých rukou Garda. Chvíli jsme s nimi pokecali a pak si vyměnili role – oni vyrazili vyvolat konflikt s Havrany na našem břehu potoka a my jsme se rozmístili jako obrana u bunkru. Já osobně jsem v lese nad bunkrem spolu s Vencou a s J.T. Zanedlouho se nedaleko strhla přestřelka – to se Havrani potkali s Gardou. Během pár minut střelba zase umlkla a my jsme v noční temnotě spatřili světla lightsticků, signalizujících mrtvoly. Netušili jsme, jestli ti mrtví jsou naši nebo nepřítel. Nepřítel měl v této fázi hry výhodu, že měl refresh mrtvých po deseti minutách, kdežto my jsme měli jen jeden život. Tím měla hra dostat spád a bunkr měl být brzy obsazen.

V nastálém tichu jsme vyčkávali, až se protivník objeví. Proti úvodu akce bylo nyní zataženo a v lese toho nebylo moc vidět. Používal jsem tedy noční vidění pro kontrolu okolí. Při jednom takovém pozorování jsme spatřil Havrany, kteří bez nějakého většího ukrývání přecházeli na horizontu nad námi. Spustil jsem na ně palbu, ale nevím, jestli jsem někoho dostal. Tím jsem ale na sebe upoutal pozornost. Z různých míst v lese se na mě sesypaly kulky a zanedlouho jsem byl vyřazen z boje. Odebral jsem se na mrtvoliště a z ostatními zastřelenými jsme vyčkávali na konec dobývání. Brzy zaútočil na bunkr i tým Vapor. I tak to trvalo ještě asi 2 hodiny, než Havrani získali plutonium. V lese opravdu nebylo vidět skoro nic a tak se veškeré přesuny a boje značně protahovaly.

Následoval přesun na hrad Gutštejn. Havrani tam měli donést plutonium a pokud se jim to povede, aniž by je někdo cestou zastavil, měli hrad s plutoniem pak bránit.

Náš tým byl zřejmě u hradu první a pročesávali jsme okolí, jestli někde nenarazíme na Havrany nebo Vapor. Po asi půlhodině jsme zaslechli střelbu přímo u hradu – to se někdo pokusil zabránit Havranům ve vstupu do hradu. Protože boj přímo u hradu nebyl v pravidlech povolen, byla přestřelka přerušena a Havranům bylo umožněno vstoupit do hradu.

Nyní následovala konečná fáze akce, kdy Havrani měli bránit plutonium ukryté na hradě a všichni ostatní měli za úkol Havrany eliminovat a plutonium získat. Spojili jsme se tedy s Plzeňskou Gardou a Vaporem a začalo dobývání. Přestože nás bylo asi třicet proti deseti Havranům, byl to velmi těžký úkol. V okolí hradu se nacházelo mnoho prudkých svahů, které byly nebezpečné i za světla, natož pak v noci. Havrani dále chytře nasvítili hlavní přístup k hradu výkonnou svítilnou, takže měli všechny útočníky jako na dlani. Naší výhodou měl být refresh mrtvých po deseti minutách, zatímco Havrani měli jen jeden život.

Ve světle silné svítilny od hradu jsme hledali úkryt za různými kameny a skalkami a přískoky a plazením se přibližovali k hradu. Do toho nás Havrani zasypávali kulemi a my zase je. Po asi hodině jsme se dostali až na nějakých 10-15 metrů od hradu. Za poslední skálou jsme uvízli a nebyli jsme schopni překonat zbývající volný prostor k hradu. Pak jsme zjistili, že ostatní dobyvatelé už se nevraceli do hry (asi je to přestalo bavit) a za skálou tak v podstatě zůstaly jen Obušky. V 6 lidech opravdu nemělo smysl hrad dobývat.

Venca tedy vstal a celá akce byla pískáním ukončena.

Celkově jsme byli s Bílou smrtí docela spokojeni a mě hřálo u srdce, že i noční vidění generace jedna má na takové akci své uplatnění. V některých okamžicích, kdy ostatní neviděli v temnotě lesa vůbec nic, já byl schopen detekovat zcela jasně nepřítele. Jinak celá operace trvala 12 hodin proti původně plánovaným 8 hodinám.



Přestavba G36, květen 2012...

Při posledních akcích mi občas v rozhodujícím okamžiku selhal kvér a zbytečně jsem tak přišel o život. Docházelo k tomu, že se zbraň zahltila kuličkami a nestřílela (zřejmě odcházela hop up gumička). Došel jsem k závěru, že po 2 letech bezproblémového chodu zbraně v základu přišel čas na upgrade.

Našetřil jsem nějaké peníze a oslovil Smrtibráchu od Havranů, aby mi G36 přestavěl. Když zbraň otevřel, rozhodl se, že je nutné vyměnit skoro vše - prostě Čína :-)

Dal mi tam pružinu 120 PSG, kola 32:1 SHS, zpětnou vačku, kovová ložiska 7mm SHS, trn s ložiskem SHS, píst celokov SHS, hlavu pístu s ložiskem od Guarderu, kovovou hlavu válce SHS, černou hop up gumu Guarder, mosfet+konektory+kabely, trysku s těsněním Guru a k tomu Hobby King Eco Six nabíječku s balancérem a Li-po baterku Turnigy 2200mAh. K nabíječce jsem ještě musel koupit externí zdroj 12V/3A a na baterku jsem si nechal u As-texu ušít kapsičku ve vzoru 95.

Tohle vše mě sice vyšlo na téměř 5000Kč, ale úsťová rychlost se zvýšila ze 115m/s na 152m/s a efektivní dostřel odhadem ze 40m na 60m. Protože mi Smrtibrácha nechal původní motor, kadence je jen 700 RPM. Já ale nejsem žádný velký kropič, takže mi to nevadí. Kvůli tomuto upgrade jsem musel také přejít z kuliček 0,25g na 0,28g.

Teď už mám docela problém sledovat svoje kuličky v letu :-)



Blind Point 2, 13-14.7.2012...

Opět noční akce, tentokrát v režii našeho týmu a poblíž Lozy. Kromě nás se jí zúčastnili Havrani a Kočár a spol.

Účastníci se měli stát vězni, kteří právě uprchli z vězení a jediné co mají s sebou je láhev s vodou a ukořistěná pistole. Aby byl scénář přesně dodržen, odebrali jsme všem, kteří přijeli, elektrické pušky, zásobníky a taktické vesty a pak přišla na řadu osobní prohlídka :-) Venca každého důůůkladně prošacoval od hlavy k patě a tak jsme zabavili ještě nějaké cigarety, zapalovače, žvýkačky, atd.

Následně se lidé rozdělili na týmy po trojicích a všichni byli odvedeni do nedalekého bunkru. Z bunkru (neboli z vězení) měly všechny týmy v určený čas vyrazit, zorientovat se podle předané mapy a ujít několik kilometrů na místo, kde je čekal další úkol. Týmy byly vůči sobě nepřátelské, takže kromě pronásledování z naší strany si mohly jít po krku i vzájemně. Cílem mise bylo (po splnění všech dílčích úkolů) dorazit na bod s vrtulníkem, který odveze pouze první dva týmy. Ostatní týmy se pak budou muset k autům vydat pěšky :-)

Okamžik startu nastal skoro o půlnoci. Akci jsme zahájili efektně tak, že louku kolem bunkru jsme nasvítili světlomety z aut, pročesávali jsme ji baterkami a občas vystřelili do prostoru. J.T. si neodpustil i nějaké arabské pokřiky. Týmy vyrazily a protože si byly vzájemně nepřátelské, během první hodiny se mezi nimi hodně střílelo.

My jsme se mezitím přesunuli na 3km vzdálený bod 1, kde měli účastníci obdržet potraviny ve formě rohlíků. Původně Venca plánoval, že jim do rohlíků nasype i červy ze Zverimexu, ale to nakonec neudělal :-) Na takovou survival akci bylo parádní počasí – bylo trochu chladno, zataženo bez jediné hvězdy a několik hodin vytrvale mrholilo. Protože vetšina přesunů probíhala v lese, nebylo bez baterky vidět pořádně na krok. Chvíli jsme na pozici prozkoumávali okolí, ale pak jsme si zalezli do auta a pěkně se do příchodu prvního týmu prospali. Účastníci zatím pochodovali v dešti a kdo neměl gore-tex, byl promočený až na kost. Postupně tento bod navštívilo několik týmů a některé jsme vyprovodili sprškou kuliček a pak jsme se auty vydali k dalšímu bodu, vzdálenému 4km.

Tento bod, označený na mapě číslem 4, představoval skladiště zbraní – jinými slovy účastníci zde mohli získat pro další část mise svoji elektrickou pušku s jedním zásobníkem. Týmy měly do rozednění zaujmout pozorovací pozici poblíž bodu a vyčkat na příjezd zásobovacího vozu se zbraněmi. Přijeli jsme tam auty za úsvitu a předpokládali jsme, že prvnímu týmu to bude ještě nějakou dobu trvat, než dorazí. Já si šel s GPS a mapou zkontrolovat do lesa naši pozici, jestli jsme na správném místě, když jsem najednou chytil zásah z plynové pistole přímo do prsou. První tým byl tedy na místě. Jak jsme později zjistili, byl to Smety se Smrtibráchou a Michalem. Vydali jsme se tedy s našimi elektrikami na lov. Mezitím na místo přicházely i ostatní týmy. Venca následně popojel se svým vozem na místo, kde se měly vykládat zbraně a tím dal znamení, že dorazil konvoj se zbraněmi. Věděl, jsem, že jakmile získají týmy dlouhé zbraně, tak už to pro nás nebude taková psina, takže jsme si ten lov řádně užívali. S pistolemi proti nám byli účastníci ve značné nevýhodě, ale musím přiznat že bojovali jako lvi a občas nám pěkně zatápěli. Když už jsem měl dojem, že se to z naší strany zvrhlo ve vyvražďování neviňátek, tuto část jsme ukončili a týmy si mohly vzít své zbraně a vesty.

Pak následoval přesun promočených týmů na 3km vzdálený bod 12, kde měly možnost získat další plný zásobník do zbraně. Pytel se zásobníky jsme umístili v lese vedle cesty na místo obklopené zalesněnými kopci. Já jsem si vylezl na široko daleko nejvyšší bod a odtud jsem měl parádní přehled o celém okolí. Vysílačkami jsme se pak vzájemně informovali o postupu jednotlivých týmů. Tady se v plné kráse ukázala kvalita Smrťákovy práce na mém kvéru. Přestože jsem měl vzdušnou čarou k místu se zásobníky snad 70 metrů, postupně jsem sundal několik běžících nebo plazících se členů týmů. Připadal jsem si jako sniper – někteří mě na tom kopci ani nezaregistrovali, dokud nedostali zásah. Smrťáka samotného jsem ale nedostal, byl rychlejší než já a poslal mi na kopec dávku :-(

Pak jsme vyrazili na poslední bod číslo 7, kde měl vrtulník vyzvednout první dva týmy. Pro účastníky se v okolí nacházely celkem tři body – 7, 8 a 9 a oni nevěděli, na jaký bod vrtulník přiletí. Museli prohledávat všechny tři body. Abychom týmy zmátli, nechali jsme auta poblíž bodu 8 a lesem jsme se nenápadně přesunuli k bodu 7. Smetyho tým si nás ale všiml a vyrazil také na sedmičku, kde nás nečekaně přepadli ze směru, odkud jsme je nečekali. Během chvilky nás vystříleli a tak se stali vítězným a prvním týmem, který měl nárok na odvoz. Vydali se k našim autům a tam měli čekat na druhý tým. Po chvíli jsme si všimli, jak se k nám přes pole blíží Jaklýsovi lidé. Nechali jsme je přijít blíž a pak jsme zahájili palbu. Dva nás obešli obloukem a dva se pokusili ukrýt v obilí a plížením se k nám dostat. Po zdlouhavém přestřelování byli účastníci v poli zabiti a po chvíli i další dva, kteří se k nám mezitím zkoušeli připlížit lesem. Za to, jak urputně bojovali, jim Venca slíbíl, že když do 12:00 nedorazí další tým, odvezeme je také autem. Zbývalo 15 minut do 12:00. Jenže, co se nestalo: zatímco jsme se vykecávali s Jaklýsem, dorazil Hugo a spol. a všechny nás během okamžiku vystříleli. Jaklýs tak ztratil nárok na odvoz a musel z kyselým obličejem ještě ujít další 2km na parkoviště.

Za mě PARÁDNÍ akce, kterou jsme si fakt užili a účastníci z týmů se vyjadřovali podobně. S pistolemi to prý byla zajímavá změna a adrenalin. Díky Vencovi za to, jak to vymyslel a z velké části zorganizoval!



Moje současné vybavení...

- elektrická puška H&K G36E (Jing Gong), upgrade 120PSG, 152m/s

- elektrická puška Colt M4A1 CASV (Dboyi), v základu

- elektrická pistole Walther P99 (Double Eagle)

- polokožené bojové boty s gore-texovou vložkou (Bates)

- boty US Jungle Boots zelené

- boty Fox Ice Boots do -40°C

- Celoroční blůza a kalhoty vzor 95 (originál AČR)

- kabát se zateplovací vložkou vzor 95 (originál AČR)

- bunda a kalhoty ECWCS (Gore-Tex) vzor 95 (originál AČR)

- klobouk vz. 95 (originál AČR)

- kukla zelená s 3 otvory (originál AČR)

- termo prádlo 2000 letní a zimní (originál AČR)

- ponožky 2000 a Termo 2000 zimní (originál AČR)

- rukavice zelené pletené (originál AČR)

- batoh malý pro průzkumníky 20l, vzor 95 (SPM Liberec)

- molle Chest Rig vzor 95 s kapsou pro pancéřový plát + sumky (As-tex)

- taktické rukavice M-Pact (Mechanix)

- taktické rukavice Hellstorm SOLAG (Blackhawk)

- útočný batoh molle Assault II zelený 35l (MFH)

- neoprenové chrániče kolen zelené (MFH)

- brýle s drátěnou mřížkou a plastové brýle

- zimní termo ponožky (VoXX)

- noční vidění Spartan 3x42, (Yukon)

- dalekohled monokulár 7x18 (Nikula)

- svítilna taktická Unique Fire G10, Cree R5

- blůza a kalhoty Flecktarn (originál Bundeswehr)





Nábor...

Pokud by měl někdo zájem hrát s námi, tak se ozvěte na e-mail na hlavní stránce.

Já chodím hrát přibližně 1x za dva měsíce (někdy i častěji) a mezitím se nezúčastňuji žádného tréninku. Tréninky probíhají až při ostrých akcích.

Co se týče věku, tak tady nevidím žádný problém – mladšího osmnácti let si klidně vezmu pod patronát. Jen bych rád, aby zájemce byl rozumný a ochotný respektovat určitá pravidla.

Tým Veselé obušky hraje v českých maskáčích vzor 95, ale není problém první akce odehrát v něčem jiném. Ostatní výstroj není předepsaná – nehrajeme si na to, že vše musí být originál AČR (i když člověk k tomu časem často dospěje sám :-)).

Stejně tak není předepsaný ani kvér. V týmu se používají hlavně Kalašnikovy a G36, ale je to na každém, co si koupí. Je tady i možnost zapůjčení některé z našich zbraní, ale to bych rád omezil pouze na první akci dotyčného.

Myslím, že Obušky jsou tým kde vládne pohodová, uvolněná atmosféra a nehrajeme si na nějakou vojenskou jednotku. Prostě si jen chodíme zastřílet proti jiným airsofťákům.







Zpět na hlavní stránku