SEMAFOR= divadlo Sedmi Malých Forem

Hudební komedie Divadlo poezie Experimentální divadlo Pantomima Dětský kabaret Koncerty Výstavy

Hra:  Jonáš a dr. Matrace (1969)

JIŘÍ SUCHÝ * 1931 Plzeň.   Grafik, kontrabasista, zpěvák, hudební skladatel, básník, prozaik, dramatik, textař, libretista, herec, umělecký divadelní ředitel, spolupracovník filmu, rozhlasu a televize,........
                    ... úryvky z textů

JUDr. JIŘÍ ŠLITR * 1924 Lhota Zálesní, + 1969 Praha.   Právník, hudebník, grafik, herec,.....
                    ... pár fotek


Před branami Semaforu






J. Suchý nám ve svých textech nabídl takováto pohlazeníčka:

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Dovedu říkat že mám Tě rád

. . . . .

Hádal jsem že budeš mít někoho ráda

Tys byla jako na trní

Nemohla jsi tušit že ten kdo hádá

Sám si svou věštbu vyplní . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Nashledanou

. . . . .

Pravici dám si na srdce

A levou rukou budu zpívat

V rytmu kterým srdce tepe

O tom jak je velkolepé

Na tebe se zblízka dívat . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Jo, to jsem ještě žil

. . . . .

Jó - vzduch byl plnej boje

Jak jsem tak do něj pliv

Ta slina byla moje 

A já byl ještě živ

A barva stejnokroje 

Mě hřála na těle  . . . . .

       . . . . . . . . .

Vtom náhle přiletěla

Horká a lesklá střela

Uprostřed mýho čela

Našla si mrcha cíl ...

       . . . . . . . . .

Náhle si nebe kleklo,

Na poraženou zem

Aniž by se co řeklo

Smrt zjevila se všem

Aniž by se co řeklo

Pohasla slunce zář

Rozpoutalo se peklo 

A Bůh si zakryl tvář

a když takový text ještě Jiří Šlitr na pianu podbarví smetanovskými variacemi .... !!!

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Orchestrion z ráje

. . . . .

Orchestrion z ráje

Píseň lásky hraje nám

Jako pára z čaje 

Slabounká si připadám 

. . . . .

Za jediný dotek retů

Které z fotek znám

Báseň velmi žhavou

Ze slov co mi hlavou

            plavou

Ti dám . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Usměj se na mě

. . . . .

Usměj se na mne a já budu asi

Náhodné chodce líbat na čelo

Všem učesaným budu cuchat vlasy

A zpívat jim jak je mi veselo . . . . . 

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Pramínek vlasů

. . . . .

Až měsíc rozlije světlo své pokraji

A hvězdy řeknou že čas je jít spát

Pramínek vlasů jí ustřihnu potají

Komu? - No přece té kterou mám rád   . . . . . 

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Puprura

. . . . .

Tiše a ochotně

Purpura na plotně

Voní

Stále voní

Nikdo si nevšímá

Jak život mění se

V dým   . . . . . 


&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Jsi ta nejkrásnější krajina 

. . . . .


Jsi ta nejkrásnější krajina 
			co znám
Lesem tvých vlasů

Mé prsty bloudí

Jak deset dětí které neví kudy kam

Jsi ta nejkrásnější krajina 
			co znám

Dvě šedomodrá jezera

Tichá jak okna kláštera

Kdo vstoupí tam, ten musí držet půst

A nebezpečná propast úst

Nechybí ani pohoří

Mé ruce touhou uhoří

A oči když jim dovolím

Projdou se tichým údolím

Jsi ta nejkrásnější krajina 
			co znám . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Hallo má krásná Margareto

. . . . .


Můj život byl jak peří

Který se změní v žulu

Byl z kamene a přesto doved' hřát

Když z otevřenejch dveří

Od baru Honolulu

Mávala holka kterou jsem měl rád . . . . . 

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Študent s rudýma ušima

. . . . .


Študent s rudýma ušima

Jemuž se oči dychtivostí lesknou

Večer co večer dojímá

drobounkou dívku poezií tesknou . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Slunce zhaslo dojetím

. . . . .

Slunce zhaslo dojetím

A vítr přestal vát

Bílou láskou posvětím

I nejčernější pád . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Je dusno a těžko

. . . . .

Rozervi mi šaty u ďasa

Polož ruce na mé boky

Zaryj mi nehty do masa

Čas letí a utíkají roky   . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Kdybyste nás totiž znali

. . . . . 

Napřáhl jsem svoji paži

Jako někdo kdo se snaží

Chytit motýla

A pak padla tupá rána

A já bacil toho pána

rovnou do týla


Vzápětí se vyvinula

Okolností krutá shoda

Za nápisem nula nula

Zahučela náhle voda

Ve dveřích se zjevil kdosi

A měl tričko typu zebra

Oběma nám rozbil nosy

Vypil rum a zlámal žebra . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Rybí polévka

. . . . .

Na Štědrý den chybí

Mi polívka rybí

Hledám dívku která by ji uvařila

Měla by mít asi

Modročerný vlasy

Hlavně ale aby byla ke mně milá

Až si sednem spolu

K prostřenýmu stolu

Bude to můj nejštědřejší den . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Surrealistická krajina

. . . . .

Sám sebe ptal se malíř slavnej

Proč jeho srdce váží cent

Přestože zní tu neúnavnej

Alexandrovův rag-time band


Přestože kolem tanec víří

Malíř má touhu nasadit

Své duši křídla netopýří

A srdce lahví nahradit


Ten malíř má prej v duši peklo

A v krvi žízeň staletou

Aby to peklo nepřeteklo

Přikryl si duši paletou


A když měl za to že se opil

Paletu vzal a malovat

Co namaloval nepochopil

Co pochopil to záhy propil

A co nepropil to proplakal

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Růžová známka
. . . . .

Nalep si známku do sbírky

A spal ten dopis můj

Dopisy jsou jen papírky

A to si pamatuj

Že pro plamen a pro sirky

Svůj dopis posílám

Dám

Do rohu dám

Růžovou známku . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Píseň o vyšinutém trpaslíkovi

. . . . . 

Jezdím ke svému strýci

co bydlí v Prosečnici

Sádrové trpaslíci

Tam na zahrádce má



První má kabát žlutý

Druhý má pohled krutý

A stále vyšinutý-

ma kouká očima

. . . . .
&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Kubistický portrét

. . . . . 

Jeden malíř - to je fakt

Rozhodl se jednou

Namalovat jako akt

Dívku neposednou

. . . . . 

Velesladce se mu snilo

O té její kráse

Tu však zjistil že to dílo

Jí nepodobá se



To už malíř pochopil

Že se dívka vrtí

Tupý předmět uchopil

umlátil ji k smrti



A tím skončil nenadále

Jeden osud lidskej

Narodil se zato ale

Obraz kubistickej

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Malý blbý psíček

Docela malý blbý psíček

Seděl uprostřed ulice

Seděl a hleděl na měsíček

A vyl velice


Tu toho malého blbého pejska

Dostal jsem touhu pohladit

Anebo kopnout že tak vejská

V noci kdy má být klid  . . . . . 

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Co je blues

. . . . .

Jestlipak víš co je blues



to už by si měl dávno znát

Nic to není jen vem srdce kus

Do dlaně a začni hrát 

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Modré punčochy

. . . . . 

Znám skromně

Zaoblená lýtka

Jaká jsme zvyklí 

Vídat u sochy

V duchu je vidím stále

Jinak zřídka

A líbí se mi na nich 

Modré punčochy
 . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Morality

. . . . . 

Kdo vypije flašku vína

Sem tam něco plácne

Někdy je to volovina

Jindy je to vzácné

Stát se může že se sekne

A do očí pravdu řekne

I když se hned potom lekne

Je to nebojácné



Ukažte mi obsah kapes

Já vám řeknu kdo jste


. . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Statistika

. . . . . 

Polibky něžné

V rukou úředníka

Mění se v čísla

Plní fascikl

Je to tak běžné

Říká statistika

Já však si na to

Dosud nezvykl
 . . . . .
&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Hallo Satchmo

. . . . . 

Jak rád

Zřel bych svoji tvář

Ve zlatým plechu

Jeho svatý trumpety

Jak rád

Zřel bych její zář

Dvě černý ruce

A dvě bílý manžety
 . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Mám já to trápení

. . . . . 

Renata pláče

Neplatí na ni ani prvotřídní vtip

Vybledlá jako karty

Falešného hráče

A pláče vytrvale

Stále víc

A lip!

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Andělé budou

I když my tu nebudem


Sedat na kromidla strojů

Lítat lidem do pokojů

Pro poezii dnů

Nevšedních

Halelujah!
 . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Rekomando blues

. . . . . 


Já přilepím si známku na čelo

Razítkem omráčen přestanu vnímat

Vše, co mě celý život bolelo

A snad si začnu jiných věcí všímat   . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Slunce zhaslo dojetím

. . . . . 


Slunce zhaslo dojetím

A vítr přestal vát

Je tu tma a to je tím

Že už mě nemáš rád . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Vlny

. . . . . 


Závidím mořské vlně

S pocitem otroka

Že je tak nesmyslně

Volná a divoká  . . . . .

. . . . . .

Houpá houpá

Houpá oblé boky lodí

Které kávu dováží

Houpá houpá

Oblé boky dívek 

které chodí po pláži  . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Žena ve středu

. . . . .

Žena je román darovaný muži

Aby měl co číst

Žena je romám v prvotřídní kůži

Kterému sem tam chybí list   .  . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Život je pes

. . . . . 

Vzduch je modrým

Nikotinem  nasycen

Nový ubrus starým vínem

Polit   . . . . .
 
&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Ukrejvám rozpaky

. . . . . 

Vložil jsem do tvýho

Pohledu modrýho

Růži

A já zas bez ptaní

Dala ti do dlaní

Sebe


Stáli jsme pospolu

Na samým vrcholu 

Štěstí

Oči jsem klopila

Bledá a opilá

Tebou . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Modrý džínsy

. . . . . 

Modrý džínsy

Obula si 

Na tělo


Vlasy se jí

Česat asi 

Nechtělo . . . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
 Kamarádi

. . . . . 

Stalo se módou sezóny

Do nepravostí rázem tepat

Kaiserok této fazóny 

Mně ale nikdy dobře nepad

A proto marně čekáte

Kdy k tepání se přikročí

Mám oči sněhem zaváté

A po babičce klokočí


Ptáte se proč jsem za sto let

Se ani jednou nazachmuřil

Přestože kolem vadnul květ

A vichr někdy krutě zuřil

Mně totiž osud nadělil

Několik dobrejch kamarádů

A tak mi ušlo že jsem žil

Někdy i potmě nebo v chladu


Pan Chesterton ten rozsvítil

Mou hlavu jako lampu na plyn

A v tom světle jsem pochytil

Že je tu také Charlie Chaplin

Jo Charlie přišel vždycky včas

A Chagal další z toho spolku

Nakreslil pro mne jindy zas

Povětřím lítající holku


A bylo u nás veselo

Morgenstern žvatlal ententýny

Rimbaud mě líbal na čelo

A Tichý kreslil harlekýny

Salvador Dali posvačil

Na bříšku plavovlasé dívky

A já se divit nestačil

Když dal si růži do polívky


A zatím kolem běžel čas

A mně unikly souvislosti

No nedivte se prosím vás

V takový krásný společnosti . . .

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&

nahoru


J. Šlitr:

Čerstvý JUDr. Jonáš a tingl tangl Jonáš a tingl tangl S Waldemarem Matuškou v přestávce zkoušky na Takovovou ztrátu krve S Horníčkem a Werichem na Srazu spřízněných duší divadla Semafor (1967)

S Janem Werichem S Luis Armstrongem (1968)


Jiří Šlitr - skladatel hitů:

kresby Jiřího Šlitra:


Otázka: Čeho byste se nechtěl dožít?
J.Š: Nízkého věku
(rozhovor: Květy 16/1967, 2 roky před nedožitými pětačtyřicátinami)

nahoru




Když ještě nebylo TELE-TELE a Reality show ............... chodilo se na SEMAFOR :-)


PODPIS mistra :-)


Literatura:
SUCHÝ, J.: Semafor, ČS spisovatel, Praha, 1965
SUCHÝ, J.: Písničky, ČS spisovatel, Praha, 1969
SUCHÝ, J.: Růže růžová, ČS spisovatel, Praha, 1971
SUCHÝ, J.: Šlitr, Supraphon, Praha-Bratislava, 1970
SUCHÝ, J.: Knížka aneb co mě jen tak napadlo. Panton, 1986

nahoru