O n a


Vždycky jsem snil o ženě, která dovede chytit život za pačesy. Aby nebyla ufňukaná, otrávená, nerozhodná, unuděná, aby byla... Já vlastně ani nevím, jaká by měla být. Nedovedu to popsat. Prostě, měla by být perfektní, krásná, šikovná, měla by sama vždycky vědět, co má dělat, aby se jí nemuselo pořád všechno vysvětlovat a pořád ji ke všemu přemlouvat, měla by... Já to nedovedu popsat, ale kdybych ji potkal, tak bych ji určitě poznal. Potíž je v tom, že jsem žádnou takovou nikde nepotkával. Tedy - nějakou tu hezkou ženskou už jsem párkrát potkal, což o to. Každá z nich by se ráda nechala ulovit, ale jaksi to nebylo ono.

Potom k nám nastoupila Ona. Rázná, sebejistá, rozhodná. Hned první den seřvala šéfa jako Alíka. Nezmohl se ani na slovo. Při jejím hlasitém monologu jen nesrozumitelně blekotal. Jistě, možná, že to bylo proto, že byla tak krásná, ale možná to bylo proto, že ho nepustila ke slovu. Všichni jsme si mysleli, že ji vidíme nejen poprvé, ale zároveň i naposled. Nestalo se. Zůstala mezi námi i v dalších dnech a šéf už jí pak nikdy nevytkl ani slůvko. Obcházel ji uctivým obloukem, kdykoliv to jen trochu šlo. Zato ona ho brzy plně nahradila. Postupně u nás zavedla pořádky podle svého. Nakonec ji všichni poslouchali na slovo.

Každým dnem jsem si byl jistější, že to je Ona. Ano, o takovéhle ženě jsem vždycky snil. To je ta pravá žena pro mne! Jen jak jí to dát najevo? Ona sama si mne nevšímala o nic víc než ostatních. Představoval jsem si, že je moje a co všechno spolu prožíváme, ale ve skutečnosti jsem nevěděl, jak do toho.

Až po řadě dnů mne osvítil nápad. Všiml jsem si, že občas nakupovala v kantýně a pak to vláčela domů v těžkých kabelách.

"Mohl bych vám s tím pomoci?" zeptal jsem se jednou při té příležitosti. Byla to sice primitivní metoda balení, ale nic lepšího mne nenapadlo.

"Hmm - silný jste asi dost." zhodnotila mne, když mne přejela pohledem od hlavy až k patě. "Takže asi byste mohl." pokrčila rameny. Vykročila napřed a já za ní vlekl těžké kabely. Až před domem se zastavila. Do té doby nepadlo ani slovo. Nevěděl jsem, co mám říkat.

"Tak - já už jsem tady doma. - Tak - díky za pomoc!" řekla mi před vchodem Ona.

"To nic - já - já vám to vynesu až nahoru!" nabídl jsem se odhodlaně.

"To jste hodný, ale nahoru se mnou nemůžete." zasmála se.

"Nemůžu?" Asi jsem vypadal hodně zklamaně.

"Nene. - Leda - " zaváhala, znova se usmála a zkoumavě se na mne zadívala. "Leda - se svázanýma rukama."

"Se svázanýma rukama?" nechápal jsem. "Jak? Proč?"

"Jak to, proč?" podivila se zase ona. "Protože jsem to řekla!"

"To si mám - nechat svázat ruce?" pomalu jsem chápal.

"No a co? Když jdeš v práci do provozu, tak si musíš nasadit přilbu na hlavu, a když jdeš ke mně nahoru, tak si musíš nechat nasadit pouta na ruce. To jsou bezpečnostní předpisy, a ty se musí dodržovat!"

"Ale - já jsem ještě nikdy ruce svázané neměl! Od nikoho!"

"No vidíš!" usmála se Ona. "Tak to už máš nejvyšší čas, aby ti je konečně někdo svázal!"

Ani jsem si nevšiml, že mi najednou začala tykat. Tak mne překvapil její požadavek. Tvářila se ale tak neoblomně, že jsem neměl na vybranou. Nabízela se mi tady možnost být s ní sám doma, a to bylo víc, než v co jsem se původně odvažoval doufat. Jestli té příležitosti nevyužiji, tak už se možná nikdy nezopakuje. To už za to stojí.

"Tak si sundej řemen od kalhot!" přikázala mi, když na mně viděla, jak jsem se rozhodl.

"Řemen? Ale to mi pak spadnou kalhoty!" zaprotestoval jsem ještě.

"Nespadnou. Budeš si je přidržovat. A u mně nahoře je stejně nebudeš potřebovat."

Odepjal jsem si řemen a podal jí ho. Kalhoty mi naštěstí jakž-takž držely i bez něj.

"Ještě si vyhrň rukávy!" poručila mi.

"Proč?" podivil jsem se.

"Protože jsem ti to přikázala." pokrčila rameny. "Ale když to chceš vědět, tak holá zápěstí se spoutávají snadněji. Je na ně líp vidět."

Vykasal jsem si tedy rukávy košile, jako kdybych se chystal k nějaké těžké práci. Pak jsem jí nastavil ruce ke spoutání.

"Ty hodinky bysis měl taky sundat." poznamenala ještě. "A ty ruce si dej za záda a otoč se!"

Dirigovala mne jako cvičenou opici. Ruce s vykasanými rukávy jsem tedy zkřížil za zády a Ona mi naněkolikrát ovinula zápěstí řemenem.

"Jau!" uniklo mi, když mi řemen utáhla, až to zabolelo. "Neutahuješ mi to trochu moc?"

"Ani ne. Ruce silných chlapů potřebují silná pouta."

"Ale to jsou moje ruce!" upozornil jsem ji.

"Já vím. Proto je tak pevně stahuji dohromady. Jseš přece silný chlap, ne? Svoje ruce bych si tak silně stáhnout nenechala!" zasmála se. "To jseš taková měkkota, že nic nevydržíš?"

"Ale já je ještě budu potřebovat!"

"U mne nahoře ne." ujistila mne. "A doma si je potom zase dáš do pořádku." Zapnula mi přezku na zápěstích a jako hbitá laňka se lehce rozběhla vzhůru do schodů. "Tak pojď!" pobídla mne. "Nezapomeň tam dole ty tašky!" připomněla mi přes rameno, jakoby mi právě nespoutala ruce.

Nemělo asi smysl jí to připomínat. Přidřepl jsem tedy na zem, spoutanýma rukama jsem za zády nahmatal obě tašky, poslepu vzal do každé ruky jednu, hřbety rukou jsem si přidržel kalhoty, které mi přecejenom začaly trochu padat, a vydal se do schodů za Ní. Pohled na její nádherné tělo vznášející se na schodech mne poháněl jako raketový motor.

"Vyzuj se!" poručila mi, když jsem překročil práh.

"Jak? Se spoutanýma rukama?" podivil jsem se.

"Ty se neumíš vyzout bez pomoci rukou?" podivila se zase ona. "To jseš fakt tak nemožný?"

Nezbývalo než nebýt nemožný. Naštěstí mokasíny se dají vyzout skutečně i bez pomoci rukou. Ona si mezitím začal pomalu svlékat blůzku přes hlavu. Ve chvíli, kdy už jí blůzka zakrývala skoro celý obličej a byly jí vidět jen oči, na mne čverácky mrkla. Udělala eleganní pirueu, blůzku si prudce sáhla a hodila mi ji na hlavu. Blůzka mi zakryla oči a výhled na to, co Ona dělá dál. Kdybych měl volné ruce, snadno bych si ji stáhl, ale takhle to nešlo. Zatřásl jsem hlavou, abych se jí zbavil, ale jen se mi zamotala kolem hlavy ještě víc. Zkoušel jsem kroutit hlavou, předklonil jsem se a doufal, že mi spadne s hlavy sama, třásl jsem hlavou, ale nepomáhalo nic. Ona se vesele rozesmála. Chápu to, musel na mne být legrační pohled.

Konečně se nade mnou smilovala a blůzku mi s hlavy stáhla sama. Narovnal jsem se a s povděkem kvitoval, že Ona mezitím ve svlékání nepokračovala, takže jsem snad o nic nepřišel. Zato Ona se dál zalykala smíchem, takže na pokračování jsem si musel chvíli počkat. Ovšem zato to pak stálo za to. Když se Ona konečně uklidnila, pomalu si odepjala sukni a stála teď přede mnou jen v podprsence a kalhotkách. Bylo to něco nádherného. Tušil jsem, že jsem první z té naší fabriky, který Ji takhle uviděl. Měla tak perfektní tělo, že jsem mimoděk udělal krok vpřed a škubl rukama za zády, abych se na ni vrhl. To bylo silnější než já. Ovšem ten řemen na mých zápěstích byl také silnější než já, a připomněl mi tu hroznou pravdu, že spoutanýma rukama ji nedokážu chytit a nemohu si ji přidržet tak, jak bych chtěl. Musel jsem se násilím uklidnit a iniciativu přenechat jí. S rukama upevněnýma na zádech mi nic jiného nezbývalo.

Ona se spokojeně usmála, když uviděla můj marný pokus. Bavila se ještě víc, když viděla mé marné pokusy nějak se toho řemenu zbavit. A že jsem se snažil poctivě! Jenže jsem jaksi nemohl nahmatat, kde mi Ona nechala přezku toho řemenu. Když jsem si překroutil trup a málem vytrhl jednu paži z ramene, podařilo se mi zahlédnout ten řemen vedle svého boku. Uviděl jsem, kam mi Ona tu přezku umístila. Na hřbetní stranu, mezi paže a tělo. Tak tam prsty rozhodně nedosáhnu. To bych si je musel ulomit a obrátit na druhou stranu. Chvíli jsem ještě zkoušel všechno možné, ale pak jsem musel kapitulovat. S tím řemenem nenadělám nic.

"Proč máš pořád ještě na sobě ty kalhoty?" zeptala se Ona nevinně, když poznala, že žádné další pokusy s řemenem už jí nepředvedu.

"A jak bych si je měl sundat, když mám ruce uvězněné v tom pitomém řemenu?" odpověděl jsem trochu vztekle. Srandu by si ze mne dělat nemusela. Je to přece jenom její vina, že nemohu nic dělat.

"Říkal jsi, že ti budou padat." připomněla mi Ona.

To byla pravda. Padaly mně, ale jen kousek. Sklouzly mi k bokům a dál už nechtěly. Měl jsem je svěšené na půl žerdi a rukama za zády jsem si je nemohl ani vytáhnout zpět nahoru, ani spustit až dolů. Potřeboval bych si je vpředu rozepnout, ale tohle místo bylo pro mé spoutané ruce nedostupné. Ona pobaveně sledovala, jak se neúspěšně pokouším za zády uchopit si kalhoty spoutanýma rukama tak, abych si je mohl povytáhnout o kousek výš. Rád bych si je na těle pootočil, a pak bych si třeba už na poklopec dosáhl. Kalhoty se mi ale napjaly kolem boků a nebylo možno s nimi pohnout ani o centimetr.

Konečně Ona uznala, že si sám opravdu nepomohu a že mi musí pomoci ona. Povytáhla mi kalhoty, aby se uvolnily, a poklopec mi rozepjala. Zvolna, pomaloučku mi ho otvírala jako trezor s nějakou vzácností. Opatrně mi hrábla rukou dovnitř, aby poznala, co tam mám. Pustila mi kalhoty a ty mi spadly na zem. Vykročil jsem z nich a stanul před Ní jen ve slipech a v košili, které jsem se sám pochopitelně nemohl zbavit také.

Té se Ona začala věnovat nejdříve. Rozepínala mi knoflík po knoflíku a s každým si hrála tak nekonečně dlouho, že se to nedalo vydržet. Přede mnou stála taková nádherná ženská, na které spodní prádlo zakrývalo právě jen ty nejdůležitější části těla, a já jsem jí ho nemohl strhnout. Já jsem se jí nemohl ani dotknout. A Ona si to prádlo nechávala na sobě pořád dál a věnovala se stále jenom těm mým hloupým knoflíkům. Když už zbývaly jenom dva a já se těšil, že už konečně bude hotová, Ona toho nechala a sáhla mi dlaní na hruď. Mám ji pěkně huňatou, a Ona místo aby pokračovala v rozepínání těch nešťastných knoflíků, si začala pohrávat prsty s mojí kožešinou. Pak už jí ani prsty nestačily. Ponořila mi do té kožešiny obličej a začala si s tím porostem pohrávat ústy a mazlila se s ním čelem i tvářemi jako s nějakým plyšovým medvědem.

Konečně se těch chlupů nabažila. Rozepnula mi zbytek knoflíků, košili mi stáhla s ramen a spustila mi ji po pažích dolů až k řemenu na zápěstích. Dál to nešlo. Se spoutanýma rukama se košile svléct nedá. Jí to ale nevadilo. Nechala mi košili viset s rukou dolů a dál se jí už nezabývala. Osvobodit mi ruce aspoň pro tento účel ji ani nenapadlo.

Místo toho udělala přede mnou další piruetu a rozepnula si podprsenku. Osvobozená prsa se jí vyvalila ven, jako když se protrhne přehrada. Ona mi pak předvedla ještě pár baletních figur a pak podprsenku odhodila nadobro. Tedy, já se v baletu nevyznám, ale bylo to krásné. Jen jsem pořád litoval, že se spoutanýma rukama se toho nemohu nijak zúčastnit. Při každém otočení jí prsa nádherně zavlály ve vzduchu. Bylo by tak úžasné jí je chytat do dlaní, jenže to by mi musela sundat ten řemen, a k tomu se nijak neměla.

Pak si elegantním pohybem stáhla i kalhotky a já ji konečně uviděl celou v plné a ničím nezakryté kráse. Musím přiznat, že tak fantastické tělo jsem ještě nikdy neviděl. Ona se přede mnou pomalu otáčela, ruce zvedla nad hlavu, zvolna vlnila trupem na všechny strany a můj bodák se zoufale dral ze slipů ven. Rád bych mu pomohl a vysvobodil ho, jenže jsem si na něj nedosáhl! Jistěže jsem se snažil, leč marně. Ona to viděla, ale jen se usmála. Nepomohla mi. Ještě chvilku se přede mnou vlnila, a pak se ke mně přitiskla. Celým tělem. Tělo na tělo. Objala mne pažemi, její prsa se mi doširoka rozmáčkla o hruď, tvářemi se mazlila s mým krkem. Můj bodák, stále uvězněný ve slipech, jí zamířil právě do toho správného místa mezi nohama. Jistěže se tam v tom svém plátěném obalu nemohl dostat, nicméně natahoval se tam statečně dál. Ona před ním ale trochu uhnula a nechala si ho jen naprázdno mezi stehny. Rytmicky pohybovala stehny a tím mi ho nabuzovala ještě víc. Přitom on se mi v tom svém uvěznění nemohl ani volně vztyčit. Až jsem dostával strach, že se mi ulomí, jestli Ona bude ještě chvíli pokračovat tímto způsobem dál.

Naštěstí nepokračovala. Najednou mne pustila a klidně se začala věnovat těm taškám, které jsem jí sem přivlekl. Tak, jak byla, úplně nahá, docela samozřejmě vytahovala věci z tašek a odnášela je pryč. Mne si ani nevšimla. Najednou ji nijak nezajímalo, co se mnou je a co mi dělá ten můj bodák. Když jsem se pokusil něco namítnout, sebrala se země svoje kalhotky a nacpala mi je do úst. Pak sebrala ještě podprsenku, ovinula mi ji kolem hlavy, utáhla, čímž mi zamáčkla kalhotky hlouběji do úst, pak mi její konce ovinula kolem hlavy ještě podruhé a vpředu na ústech normálně zapnula. Musela to mít odněkud vyzkoušené, že se Její podprsenka dá obtočit kolem hlavy právě dvakrát a přesně natěsno zapnout, protože nezaváhala ani na okamžik, nic si nepřeměřovala, nic si nerozmýšlela. Prostě to věděla. Chvilku na mne hleděla, co já na to, a když se přesvědčila, že kalhotky držené napjatou podprsenkou nedokážu z úst vyplivnout, odvrátila se - a dál se věnovala taškám. Nevydržel jsem na místě, aspoň jsem chodil po bytě za ní, i když jsem nemohl nic udělat a teď jsem nemohl ani nic říct. Ten můj bodák mi při prvních krocích trochu překážel, ale brzy mi začal splaskávat a po chvilce už jsem ani nevěděl, že ho mám. Všechno mé vzrušení bylo ztraceno.

Mezitím se tašky vyprázdnily. Byl jsem poslední věcí, která Ji zajímala, takže jsem konečně zase přišel na řadu. Ona se ke mně přivinula, lísala se jako kočka, hladila mne po celém těle - jen těch spoutaných zápěstí se ani nedotkla. Pak mi plavně stáhla slipy a konečně mi osvobodila ten můj píchák. Už jsem ho měl opět v pohotovosti a pod její péčí se mi vůčihledně zvětšoval. Ona se mi s ním mazlila, ohmatávala mi ho a pak ho vzala do úst. Olizovala mi ho, převalovala mezi rty a pak se k němu přissála jako malé dítě k prsu. To už mi stál v pozoru jako voják na přehlídce. Ona mi ho žmoulala v ústech a vyssávala tak úžasně jako v těch nejkrásnějších snech. Cítil jsem, jak ve mně narůstá vzrušení a už jsem se těšil na ten nádherný zážitek, který musel přijít nakonec. Takhle jsem to ještě nezažil.

Skutečně nezažil. Ona nějak poznala, že moje chvíle se blíží, a nechala mne být. Zařval jsem zoufalstvím tak, že to bylo slyšet i přes ty kalhotky, kterých jsem měl plná ústa a které mi mezitím nasákly slinami tak, že by se daly ždímat a byly už téměř neprodyšné. Ona se ale jen spokojeně zasmála.

"Musíš být trošku trpělivý, a nechtít všechno hned a najednou!" řekla mi jakoby na vysvětlenou. "Vystříkaný chlap není k ničemu! Musím si tě trochu šetřit, abys mi vydržel déle než jen na těch pár vteřin!"

Šetřila si mne opravdu pečlivě. Mohla si to dovolit. Nebyl jsem schopen proti tomu cokoliv udělat. Na svůj bodák jsem si rukama nedosáhl a byl jsem plně odkázán na Ni a na to, co si Ona usmyslí. Ani namítat jsem nemohl nic. Přes mokré kalhotky jsem byl schopen vydávat jen nesrozumitelné tiché hučení. Ona to všechno věděla a zločinným způsobem toho zneužívala. Opět mi nechala ten píchák splasknout a sama se mezitím zabývala všemožnými zbytečnostmi, které by si klidně mohla dělat někdy jindy. Přitom všechno dělala úplně nahá přímo před mýma očima, jakoby se nechumelilo. Bylo to šílené vidět to nádherné pružně se pohybující tělo takový kousek před sebou a přitom se ho nemoci ani dotknout. Ona přitom dělala docela obyčejné všední věci, které se denodenně dělají ve všech domácnostech světa a na kterých nic vzrušujícího není, ale protože je dělala nahá a protože byla tak krásná a protože se při tom pohybovala tak plavně, bylo to najednou něco úplně jiného. Najednou jsem tu úplně obyčejnou domácí práci viděl nadobro jinak. Nikdy by mne nenapadlo, že může být tak zajímavá. I můj píchák to uznával a nezůstával schlíplý. To bylo ovšem maximum, co mohl. K tomu dalšímu už by potřeboval něčí pomoc, ale já mu pomoci nemohl a Ona se k žádné pomoci neměla.

"Napřed já." prohlásila rozhodně. "Dáma má vždycky přednost."

Objala mne tentokrát zezadu a přitiskla se ke mně. Konečně jsem ucítil její tělo i rukama. Pochopitelně jen jednu jedinou malou část jejího těla, a hned jsem věděl, která část to je. Prsty jsem cítil silné válce jejích stehen a mezi nimi rozevřenou mokrou mezeru. Nikam jinam jsem jí sáhnout nemohl. Nedovolila mi to. Ohmatával jsem jí všechno, na co jsem dosáhl, a ta mezera se mi přímo pod rukama otevírala víc a víc. Pak jsem objevil, že jí odtud nahoře něco trčí. Něco nepříliš velkého, ale když jsem se toho prstem dotkl, Ona blaženě vzdychla, nádherně se mi za zády napjala a přitiskla se ke mně ještě víc. Sevřela mne v objetí takovou silou, až se mi z toho bodák postavil takovým tempem, jakoby ho ze mne vymáčkla. Jen mu to nebylo nic platné, zato mně bylo jasné, že čím dřív uspokojím Ji, tím dřív se dočká i ten můj chráněnec. Proháněl jsem Jí tedy ten její výčnělek všemi směry jak nejlíp jsem uměl. Ona slastně vzdychala a prohýbala se mi na zádech celým tělem také všemi směry. Pak se mi podařilo druhou ruku ohnout a natáhnout tak, že jsem Jí dosáhl na tu mokrou rozevřenou díru i prsty druhé ruky. Nebylo to jednoduché, řemenem stažená zápěstí mi při tom hrozně překážely, ale chtěl jsem si sáhnout i do Ní. Řemen mne bolestivě tlačil, ale já si Ji chtěl ohmatat i zevnitř. Zajel jsem Jí prstem do těla tak hluboko, jak jen mi to spoutané ruce dovolily. Bylo to tam krásně měkké, hebké, vlhké, hřejivé. Jak rád bych Jí tam strčil něco úplně jiného! Jenže na to nebylo ani pomyšlení. Pokračoval jsem tedy dál jen pomocí prstů zevně i zevnitř. Ona bouřlivě prožívala každý pohyb mých prstů, elixír rozkoše z ní prýštil proudem. Už jsem měl obě ruce umáčené snad až k tomu řemeni.

Konečně ji napadlo natáhnout ruku a sáhnout mi na můj bodák. Pohladila mi ho a lehce sevřela v dlani, ale nic víc. Začal jsem se zmítat, abych aspoň sám pohyboval tím svým chráněncem v její dlani, jenže ona mi ho zase pustila a dál se věnovala jenom tomu, co prožívala sama. Nebylo vyhnutí. Musel jsem napřed uspokojit já Ji a spolehnout se, že potom Ona svůj slib splní.

Trvalo to dost dlouho. Ona si mne vychutnávala asi až do posledního doušku. Až potom se mi najednou za zády prudce prohnula a vzepjala, že jsem málem ztratil rovnováhu. Objala mne pažemi přes prsa tak silně, že jsem skoro ani dýchat nemohl. Sevřela mne i stehny a začala se mi na zádech zmítat tak divoce, že to bylo až neuvěřitelné. Ten zvukový doprovod, jaký při tom vydávala, se nedá popsat. Proháněl jsem jí ten Její výčnělek jak nejrychleji jsem mohl, a Ona se mi na zádech svíjela a kroutila blahem. Svět je hrozně nespravedlivý. Chlap tuhle krásu zažije jen na pár vteřin, zatímco Ona si jí užívala takovou dobu, až mne jímala závist. Nicméně i Ona se jí časem nabažila a konečně se začala věnovat mému pícháku. Tak, jak byla za mými zády, mi jej uchopila do rukou a začala poctivě hoblovat. Tentokrát už doopravdy a až do konce. Musím přiznat, že to ani moc dlouho netrvalo. Můj bodák byl tím, co jsem tady už zažil, tak nadržený, že vystříkl už po pár vteřinách. Teď zase Ona měla obě ruce celé mokré. Nijak Jí to ovšem nevadilo. Otřela si je o mou kožešinu na hrudi, a když mi píchák po odvedeném vrcholném výkonu zvadl, klekla si přede mne a začala si s ním hrát ústy. I tentokrát doopravdy a až do konce. Uměla to fantasticky. Byl to světový zážitek. Nikdy by mne nenapadlo, že tak brzy po prvním vystříkání se dokážu udělat znova podruhé. Ona to dokázala. Ona si se mnou opravdu dělala, co ji napadlo. Bodák se mi postavil bleskově jako při poplachu a Ona si s ním hrála rukama i ústy tak zajímavým způsobem, jaký ani v televizi není k vidění. Otáčela při tom hlavou, takže jsem Jí mohl bodákem prošťárat snad všechny zákoutí Jejích úst. Bylo to úžasné, a já se do Ní vystříkal, až se z toho zakuckala. Ani to ji neodradilo a hrála si s tou mou stříkačkou dál. Hladila mi ji, mazlila se s ní, lísala se k ní a dokázala mi ji postavit zase. Uměla mi s ní dělat tak neuvěřitelné věci, že jsem Ji musel postříkat ještě jednou. Teď už si to nenechala nastříkat do úst. Snad se bála, abych ji tím neutopil. Ve chvíli, kdy mi stříkačka spustila, se s ní zrovna mazlila tvářemi, takže tu moji dávku dostala do obličeje a musela si ji pak vytřepávat z ucha. Ohromně se tím bavila a pokračovala dál a dál až do mého úplného zničení. Já sice mám dost velké zásoby a vydržím hodně dlouho, ale donekonečna přece jenom ne. Ona se ale toho mého bodáku nemohla nabažit, dokud ze mne nevyssála všechnu životní sílu do poslední kapky. Skoro jsem se ani nemohl udržet na nohou po tom Jejím honicím maratónu. Nechala mne na pokoji teprve až když zjistila, že už ze mne nedostane ani kapičku.

Padl jsem na židli a nechtělo se mi ani se pohnout. Jen spoutané paže za zády mi trochu překážely, tlačily mne lokty do opěradla. Nechal jsem si je tedy svěsit za opěradlem volně dolů k zemi. To byl jediný pohyb, který jsem ještě byl ochoten udělat. Jinak to byly první okamžiky mé návštěvy u Ní, kdy mi nevadilo, že mám ruce spoutané. Teď bych s nimi stejně nic dělat nechtěl. Teď jsem jen seděl uvolněný a bezvládný jako kus hadru. Skoro jsem si ani nevšiml, že Ona mi řemen na zápěstích rozepjala a že mám ruce zase volné. Teď! Teď, když jsem nadobro vyprázdněný a nemám už ani pomyšlení na Ni sahat! To mi udělala snad na potvoru! Na další hrátky už mi nezbývala ani energie ani nálada. Z posledních sil jsem se akorát už jen oblékl a odplazil se domů.

Pár dní mi trvalo, než jsem si obnovil zásobu své životní síly, kterou ze mne Ona vyssála, a také než mne přestaly pobolívat zápěstí otlačená od řemenu. Celou tu dobu jsem nebyl schopen myslet na cokoliv jiného než na tu nádheru, kterou mi Ona udělala. Jak mi přibývalo v těle životní síly, myslel jsem na to stále víc. Denně jsem Ji viděl v práci a při každém pohledu na ni se mi vybavovalo, jak vypadá nahá. Chodila samozřejmě zahalená v nevábném pracovním plášti jako všichni ostatní, ale já věděl, jaké tělo se pod tím neforemným pláštěm skrývá. Viděl jsem ho na vlastní oči, a vlastně jsem ho viděl vždycky, když jsem se na Ni podíval. Její kozy vytvářely na plášti jen málo nápadné vybouleniny, ale já věděl, jak vypadají doopravdy, když je žádný plášť ani nic jiného nezakrývá. Vždycky, když jsem uviděl její ruce, jsem přímo cítil znova to všechno, co mi těma rukama dělala s mým chráněncem. Věděl jsem, že to od Ní musím zažít znova. Přitom Ona nijak nedávala najevo, že bysme měli spolu něco společného. Nevšímala si mne o nic víc než kohokoliv jiného. Tím víc jsem po Ní toužil. Nespouštěl jsem z Ní oči, kdykoliv byla někde poblíž, a hltal jsem očima její pružné pohyby a sebejisté chování. Jediným utěšením pro mne mohlo být, že nikomu nedávala přednost a chovala se ke všem stejně přezíravě jako ke mně. Po několika dnech už jsem to nevydržel a znovu jí nabídl svou pomoc.

Nenamítala nic stejně jako minule. Před domem jsem jí pak zase nabídl vynesení nákladu až do bytu. Tušil jsem, že bude následovat totéž co minule, že moje sotva uzdravená zápěstí mi zase znova pochroumá mým vlastním řemenem. Nebylo ale vyhnutí. Touha po Ní a po té nádheře byla silnější. V té chvíli jsem byl ochoten obětovat pro to cokoliv, nejenom stav svých zápěstí.

Nemýlil jsem se. Stáhla mi zápěstí stejně nemilosrdně jako poprvé. Otlačené kosti mi zaprotestovaly, ale před tlakem řemene nebylo úniku. Zkoušel jsem sice napnout paže a uvolnit prsty, aby tlak polevil, ale moc to nepomáhalo. Představa, že mne řemen bude takhle tlačit stále do stejného místa nepřetržitě několik hodin, nebyla moc příjemná.

"Jinak to nejde!" ujistila mne Ona, když jsem zaprotestoval, že by mne tím řemenem snad nemusela tak trápit. "Teď už přece víš, že já doma nejraději chodím jen tak, bez ničeho. Jistě uznáš, že kvůli tobě se nebudu doma zahalovat od hlavy až k patě jako Arabka. Takže jistě chápeš sám, že ty ruce musíš mít spoutané." vysvětlila mi.

"A to taky zase budu muset celou tu dobu přežvykovat ty tvoje kalhotky jako minule?" zeptal jsem se ještě.

"To záleží na tobě." pokrčila rameny. "Někomu se to líbí. Jestli tobě ne, tak to je tvůj problém. Já teď ještě nevím, jak se rozhodnu. To záleží na tom, jak moc budeš kecat. Když budeš říkat jen to, co se mi bude líbit, a jen tehdy, kdy se mi to bude líbit, tak je třeba nebudeš muset přežvykovat."

Tušil jsem, že zase zažiji večer, kdy nebudu mít skoro žádný vliv na to, co se se mnou bude dít. Ona se asi vyžívá v tom, že si může se mnou a s mým tělem dělat, co se jí zlíbí, a nemusí se nijak ohlížet na to, co při tom prožívám já. Mé spoutané ruce jí to zaručují. Ona ještě neví, co se mnou udělá, teprve se bude rozhodovat. Nicméně její krása i ta nádhera, kterou mi nakonec dopřála minule, byly dostatečným důvodem, abych se podřídil. Věděl jsem už, že to bude stát za to. Řemen mne sice nepříjemně tlačil a svíral mi zápěstí, a být bezmocně vydán na pospas Jejím choutkám mne také moc nelákalo, ale to, po čem jsem toužil, bylo nesrovnatelně silnější. Pro to a pro Ni jsem byl ochoten něco vytrpět. Vydržel jsem to minule, vydržím to i dnes.

Začalo to stejně. Ona se svlékla, pak svlékla i mne a postavila mi stříkačku do pozoru. To už jsem věděl, že teď ještě mi nedovolí vystříknout. To si jen tak zkoušela, jestli jsem použitelný a v jaké jsem kondici. Když mi bodák ztvrdl na kámen, ověřila si jeho tvrdost stisknutím mezi dvěma prsty, zavikláním si ověřila jeho pevnost, a pak mne nechala být a šla si po svém. Po zkušenostech od minule už jsem se nepokoušel namítat ani slovo. Nechtělo se mi znovu ochutnávat Její propocené kalhotky, které nechala ležet připravené hned vedle.

Je zajímavé, že byla se všemi svými záležitostmi hotová právě ve chvíli, kdy mi píchák zase beznadějně zvadl. Hned se mi zase začala věnovat. Vysekla přede mnou pár tanečních figur, až jí prsa zavlály, přitiskla se ke mne a pohladila mne svými ňadry a rychle zase odskočila.

"Umíš tancovat?" zeptala se.

"No - jako každý." zhodnotil jsem se. Snažil jsem se nezačervenat se při tom tvrzení, protože tanci jsem nikdy moc nedal.

"Tak jdeme na to!" zajásala Ona a pustila magič.

"Ale já nemůžu nic dělat rukama!" namítl jsem.

"No a co? Ruce přece na nic nepotřebuješ. Tančí se nohama, tělem, pažemi tančí jenom ženy. Zvedat mne do výšky nebudeš, to nemám ráda. Nelíbí se mi, když si se mnou chlapi pohazují ve vzduchu. Ani žádné jiné figury, při kterých mne chlap pevně drží, nemám ráda. Mně se líbí volnost při tanci, a ta je nejlepší, když má chlap ruce za zády. Tohle je jedna z mála příležitostí, kdy si můžu s někým zatancovat naprosto volně, tak, jak mi to vyhovuje. Na diskošce nebo někde na párty obvykle nemůžu nikomu svazovat ruce za zády, to jistě uznáš, ne?"

Ano, to se dalo pochopit. Ona ostatně na žádný můj souhlas ani nečekala. Vzala mne oběma rukama za ramena a roztančila se jako lesní víla. V rytmu hudby mne vláčela po místnosti jako žok, točila se mnou na všechny strany, kroužila kolem mne, poskakovala a vysekávala nejrůznější figury. Já jsem jí při tom sloužil spíš jako tyč na pódiu než jako tanečník. Jistě, mohl bych se vymluvit na to, že jsem měl spoutané ruce, ale nebyla by to tak docela pravda. Přešlapoval jsem jako slon, točil se jako motovidlo a skoro ani očima jsem nestačil sledovat, jak energicky kolem mne Ona kroužila a co všechno předváděla. Přímo z ní tryskalo potěšení, jaké z tance měla. Bylo poznat, že tančí často a ráda. Uměla to perfektně. Ona vůbec vždycky uměla perfektně všechno, co dělala. Ona byla celá perfektní.

Nepopsatelné! To musíš vidět!

"Ty jseš ale dřevo!" zhodnotila můj výkon, když hudba dohrála. Zastavila magič a zase odešla dělat něco, co se mnou nemělo nic společného. Šel jsem za ní. Jako tanečník jsem se sice moc nevyznamenal, zato můj bodák se vyznamenával dokonale. Pohled na tančící nahou ženu je vždycky vzrušující, ale když tančila Ona, byla neodolatelná. Bodák se mi tyčil na těle a natahoval se za Ní tak dychtivě, že jsem nemohl zůstat sám, bez Ní.

"Co je?" podivila se, když jsem se za Ní objevil. "To za mnou budeš pořád všude chodit?"

To by se mi samozřejmě líbilo ze všeho nejvíc. Ona ale tím jaksi nebyla tolik nadšená. Když jsem jí neodpověděl a neujistil Ji, že za ní nebudu pořád chodit, vytáhla z koše na odpadky jakýsi vyhozený provázek, rozmotala ho a uvázala mi ho kolem krku. Udělala to s takovou samozřejmostí, že jsem se ani nepodivil, co to dělá. Vzadu v týle mi ho zavázala a pak za něj zatáhla, takže jsem musel udělat krok zpět, aby mne neuškrtila.

"Tak pojď!" pobídla mne a zatáhla znova. Otočil jsem se a poslušně šel za ní. Dovedla mne uvázaného na provaze k jakési trubce na zdi. "Klekni!" poručila mi, a když jsem poslechl, přitáhla mi krk těsně ke trubce a konci toho provázku mne za zátylek přivázala k trubce. Neodvážil jsem se namítnout ani slovo, Její kalhotky ležely stále připravené opodál. Ona mi pak ještě přejela rukou po krku, přesvědčila se, že jsem přivázaný přesně podle Jejích představ, a vrátila se zpět ke své práci tam, odkud mne odvedla. Mne nechala samotného klečet u zdi přivázaného ne jako psa, protože pes je vždycky uvázaný na řetězu určité délky a může se aspoň v určitém okruhu volně pohybovat. Já byl přivázaný k trubce tak natěsno, že jsem se nemohl skoro ani pohnout.

Seznamoval jsem se se svou situací, kterou mi způsobila. Trubka mne studila do krku, protože jsem byl u ní přivázaný tak těsně, že jsem se od ní nemohl vzdálit ani o centimetr, abych se neškrtil. Také nebyla v moc vhodné výšce, jakou bych potřeboval. Byla trochu níž, takže jsem se musel k ní trochu hrbit. Nebylo to moc pohodlné. Musel jsem se trochu snažit, aby mne provázek nepřiškrcoval. I tak mne nepříjemně tlačil do krku. Ona mi ho utáhla trochu víc, než mi bylo milé. Sice se to dalo vydržet, ale obešel bych se bez toho docela dobře. Další potíže jsem objevil, když jsem poprvé polkl. Ona mi ten provázek umístila těsně pod bradu, takže při polykání se mi ohryzek musel nějak vecpat pod něj. Šlo to, ale nazpátek už to bylo horší. Ohryzek se mi sám od sebe zpod provázku už nevyprostil, a protože ho mám dost velký, napnul mi provázek tak, že mne pak škrtil už dost nepříjemně. Rukama jsem si pomoci nemohl. Naštěstí se mi podařilo stáhnout ohryzek na krku tak nízko dolů do hrudi, že mi provázek z něj sklouzl a vrátil se na své místo pod bradu, kde mám krk asi tenší. Dál už mne tedy neškrtil, ovšem jen do nejbližšího dalšího polknutí.

Po chvíli se na mne Ona přišla podívat. Nejspíš na mém přivázání neshledala nic zvláštního, takže se provázku ani nedotkla. Zato si všimla, že můj píchák za tu chvíli poněkud splaskl, a to jí asi vadilo víc. Přidřepla si ke mně a začala si s ním oběma rukama něžně hrát. Pod něžnými doteky Jejích sametově hebounkých rukou jsem rychle zapomněl na všechny nepříjemnosti na krku i na zápěstích. Poddal jsem se té nadějné kráse, i když jsem v hloubi vědomí tušil, že ani tentokrát mne ještě nenechá vystříknout. Zíral jsem na Její nádherné tělo, které jsem měl tak blízko u sebe a přitom tak zoufale nedosažitelné, a naplno jsem prožíval všechno, co mi dělala. Vztyčila mi bodák do plné pohotovosti a laskala mi ho jako nejvzácnějšího miláčka na světě. Pak ale začala rukama pomalu couvat. Už mi laskala jen jeho koneček. Bylo to sice pořád stejně nádherné, protože právě ten koneček je nejcitlivější, ale bylo jen otázkou času, kdy to přestane. Natahoval jsem se za Ní, jak nejdál jsem mohl, aby pokračovala dál. Zdálo se mi, že Ona se tím královsky baví. Vzdalovala se mi čím dál víc a víc, a já za ní nemohl. Už jsem byl prohnutý jako luk, už jsem se škrtil provázkem jako na šibenici, a pak už jsem bodákem až k Jejím rukám nedosáhl. Už byla příliš daleko, a pak odešla nadobro. Bylo to hrozné. Zase jsem zůstal sám s píchákem vztyčeným a nevystříkaným. Provázek mne držel u trubky s úporností přímo šílenou. Proč tady ta pitomá trubka vlastně musí být? pomyslel jsem si. Hnusní, odporní řemeslníci, co mají ten odporný zvyk vést trubky po povrchu stěny! Oni si možná ušetří práci se zasekáváním trubky do zdi, ale jak já teď k tomu přijdu?

Ona mne pravidelně chodila vzrušovat a hrát si se mnou stejně jako minule. Tentokrát jsem ale byl mnohem bezmocnější. Stále na kolenou, stále přivázaný na jednom místě, stále odkázaný jen na Ni. Bylo to hrozné, ale když si hrála s mou stříkačkou, bylo to krásné. Jen kdyby nepřestala vždycky, když to začínalo být nejkrásnější! Nemělo smysl jí něco říkat. Jednak jsem neměl chuť na Její kalhotky, ale hlavně: Ona přesně věděla, co mi dělá, a měla z toho viditelné potěšení. Pohrávala si s mým tělem jako s nějakou věcí, která funguje přesně podle návodu. Měla mne umístěného u trubky jako kus nábytku připraveného k použití, až se jí zachce. Když se jí zamanulo pohrát si s mým bodákem, přišla a pohrála si s ním. Když se ho nabažila, nechala mi ho být a odešla do vedlejší místnosti. Ani jsem neviděl, co tam dělá. Nemohl jsem se skoro ani pohnout. Při každém neopatrném pohybu mi provázek na krku nepříjemně připomenul, v jaké jsem situaci a na kterém místě musím zůstat. Kromě toho mi stále mírně stahoval krk stejně neodbytně jako řemen zápěstí. Nebylo možné na něj zapomenout. Neustále se mi svým tlakem připomínal. Zatímco na spoutané ruce jsem si časem zvykl, na zúžený krk jsem si nemohl zvyknout. Zato můj bodák mi tam u té trubky stál jako zjednaný. I když Ona odešla a nechala mi ho bez užitku trčet do prázdna, vydržel mi vždycky stát neuvěřitelně dlouho a i pak mi vadnul jen velice pomalu. Bez Ní ovšem ta výdrž neměla žádný význam, naopak se vztyčeným bodákem jsem tím víc vnímal to pusto kolem sebe a svoji bezmocnost na tom něco změnit. Ona si navíc všimla, jak dlouho mi bodák zůstává stát, když jsem přivázaný za krk, a o to méně tam pak za mnou chodila. Přímo zoufale jsem toužil, aby už zase přišla, a ještě zoufaleji jsem toužil jít za ní, když pak odcházela. To střídání krásných chvil, když Ona byla se mnou, a nepříjemností, když byla pryč, mne ničilo. Kdyby mne aspoň jednou nechala vystříknout!

Když mi Ona přišla znovu postavit zvadlý píchák, pokusil jsem se ji převézt. Pokusil jsem se udělat se co nejrychleji, dřív, než mne Ona zase opustí. Nadržený jsem na to byl dost. Vypadalo to, že se mi to podaří. Jenže Ona to na mně nějak poznala, že se moje chvíle blíží dřív než jindy, a nechala mne být snad jen pár vteřin před dosažením úspěchu.

"To jsme si nedomluvili!" řekla vyčítavě. "Víš přece, že nejdřív to musíš udělat ty mně! To znamená, že musíš čekat, až já na to dostanu náladu, a do té doby na to sám nesmíš ani pomyslet!"

Pak si přistrčila křesílko až ke mně, pohodlně se do něj rozvalila, pak si mne otočila zády k sobě, objala mne nohama a moje ruce si přitáhla do rozkroku.

"Že jseš to ty, tak už tě dál trápit nebudu." pronesla hlasem královny udělující milost odsouzenci k smrti. "Tak dělej! Dej se do toho!"

Přitisknutý obličejem na zeď, přiškrcený provázkem, který se tím, jak mne otočila, nepříjemně napnul, jsem ucítil v prstech Její už známou houštinku. Ještě nebyla otevřená, asi na ni opravdu ještě bylo brzo. O to déle mi moje práce trvala. Kdybych ji při tom aspoň mohl vidět! Měl jsem Ji ale opět za zády a neviděl jsem nic. Minule jsem aspoň koutkem oka mohl přes rameno zahléhnout kousíček jejího těla. Dnes s krkem přivázaným k trubce a s hlavou přitisknutou na zeď jsem se nemohl ohléhnout ani trochu. Toužil jsem uvidět to Její nádherné tělo v extázi. Chtěl jsem Ji vidět, jak se zmítá rozkoší. Každá žena to prožívá jinak. Rád bych věděl, co při tom dělá Ona. Neměl jsem ale šanci. Udělal jsem jí to, cítil jsem, jak se mi Její nohy sevřely kolem těla, div mne nerozmačkaly, cítil jsem, jak na křesílku málem nadskakuje, že jsem spoutanýma rukama chvílemi ani nedosáhl na ten Její pramen rozkoše, slyšel jsem Její výkřiky blaha, ale všechno ostatní jsem si mohl jen představovat. Snad i dovedu odhadnout, jak dlouho byla v ráji, ale nic víc o Ní nevím.

Pak znehybněla, uvolnila se a pak se i odtáhla, abych na ni už nedosáhl. Otočil jsem se u trubky, aby se mi provázek trochu uvolnil, a teprve teď jsem si Ji mohl prohlédnout. Teď už ovšem jen nehybně ležela v křesílku a jen nechávala v sobě doznívat poslední zbytky toho zážitku.

Po chvíli jsem konečně přišel na řadu já. Věděl jsem, že teď už se dočkám a že proto nemusím spěchat. Nechal jsem si olaskávat svého bodáčka, a protahoval jsem to, jak jen to šlo. Oddaloval jsem závěrečné vystříknutí a užíval si tu nádheru Její olaskávání. Ona byla vytrvalá a čím dál lepší, až už se to déle protahovat nedalo a já se udělal málem proti své vůli. Fakt mně bylo skoro líto, že jsem už musel skončit.

Naštěstí to ještě nebyl konec. Ona mne pak s přestávkami olaskávala dál až do poslední kapky, stejně jako minule. Pak mne nůžkami odstřihla od trubky a nakonec mi uvolnila ruce. Zbytek provázku mi nechala uvázaný kolem krku. Pokoušel jsem se rozvázat uzel, ale nešlo to.

"To nejde rozvázat." řekla mi, když viděla moji marnou snahu. "To se musí taky přestřihnout."

"Ty mi to nepřestřihneš?"

"Ne. Už máš ruce volné, už si to můžeš udělat sám. Doma si to odstřihneš."

Myslela to vážně. Skutečně mne nechala jít domů po ulici s provázkem uvázaným kolem krku. Naštěstí si toho nikdo nevšiml, anebo to považoval za nějakou novou módu.

Provázku jsem se doma zbavil snadno, ale myšlenek na Ni jsem se zbavit nemohl. Nejen proto, že otlačená zápěstí mi Ji připomínala snad při každém pohybu rukou. To už mi tolik nevadilo. Bolavá zápěstí mi vždycky připomněla ten úžasný zážitek, při kterém jsem k nim přišel. Nic není zadarmo, a tahle bolístka za to stála. To už jsem tušil, že bez těch spoutaných rukou by to tak úžasné nebylo. Pár ženských už jsem zažil, a bylo to se všemi skoro stejné. Každá vždycky čekala, až co s ní udělám já. Nebylo to špatné, to ne, ale chtělo to už nějakou změnu. Tu jsem teď zažil. Ona ode mne neočekávala nic. Všechno si určovala sama, a to tak důsledně, že Ji ani nezajímalo, co chci nebo nechci já. Zjišťoval jsem, že to také má něco do sebe, když jen čekám, co udělá Ona, a všechno nechávám jen na Ní. Ty ruce by mi sice nemusela spoutávat, ale - ono to vlastně k tomu patřilo také. Kdybych měl ruce volné a mohl ji obejmout a osahat jako kteroukoliv jinou, už by to nebylo všechno jen na ní. Už by to nebylo takové. Každou, kterou jsem kdy měl, jsem si vždycky ohmatal, prohnal jí kozy, zpracoval jí tělo rukama, nastavoval si ji, jak mne napadlo. S Ní to nešlo. Jí jsem se ještě rukama nedotkl. Jí jsem ještě na kozy nesáhl. Určitě je měla krásně měkké, poddajné, že by se mi do nich prsty zabořily jako do sametu. O tom jsem si ovšem mohl nechat jenom zdát. Představoval jsem si, jaké je asi má a co všechno bych Jí s nimi mohl udělat, ale to bylo asi tak všechno. Pokud si mne nepustí k tělu jinak než s rukama spoutanýma, mohu o tom jenom snít. Nemohu s ní udělat totéž, co jsem dělal s jinými. Ona je pro mne nedotknutelná. O to víc jsem po ní toužil. Představoval jsem si, jaké to asi je dotýkat se Jí rukama a cítit Její pružně pohyblivé nahé tělo v dlaních a v prstech. Nebyl jsem schopen myslet na nic jiného. Jistě, kozy má každá, a jsou všechny skoro stejné, ale ty Její, to bylo něco jiného. Ty její byly nedosažitelné.

V práci jsem Ji viděl celé dny. Snažil jsem se dívat se i jinam než pořád jen na Ni, aby to na mně nikdo nepoznal, že s Ní něco mám. Nestál jsem o žádné pitomé řeči. Chlapi by vyzvídali, jak daleko s ní jsem a jaká je, a co já bych jim měl říct?! Že jsem už byl u ní doma a že jsem na ni ještě ani nesáhl? Že jsem si musel od Ní nechat svázat ruce, aby mne k sobě pustila? To bych s těmi našimi pitomci nevydržel!

Pak jsme měli podnikový večírek. Ona byla samozřejmě hvězdou večera. Všichni se točili jenom kolem Ní. Nedělal jsem si velké naděje, když večírek skončil a před Ní se vytvořila skoro fronta zájemců, kteří by ji chtěli doprovodit domů. Nemohl jsem skoro ani uvěřit, když Ona všechny odmítla a vybrala si zase mne. Dál už to pak šlo jako obvykle.

"Musíš mi to tak strašně utahovat?" zaprotestoval jsem, když jsem zase ucítil ten známý tlak řemene do kostí zápěstí. "Víš, jaké to je, mít celou tu dobu tak strašně stisknutá zápěstí?"

"To nevím!" zasmála se ona. "Já jsem ještě nikdy ruce svázané neměla! Budeš mně to muset popsat, jaké to je, abych se poučila!"

Nicméně řemen mi trochu uvolnila, nejspíš o jednu dírku. "Že jseš to ty, tak ti ty ruce dneska tolik trápit nebudu. Za dobré chování." usmála se shovívavě. "A taky proto, že mi s nimi umíš udělat takové pěkné blaho, takže by jich bylo škoda, kdyby se jim mělo něco stát."

"Jenom proto? Takže třeba mého krku není škoda?"

"Hm - ten jsem zatím na nic nepotřebovala."

"Takže mi ho zase někam přivážeš? Zase mne přiškrtíš nějakým provázkem?"

"Hm - možná. Uvidíme. Však ono mne něco napadne, neboj."

"Tak ruce mi trápit nebudeš, ale krk mi trápit chceš?"

"Klidně. S radostí." odpověděla a ohromně se bavila. "Chceš být se mnou? Chceš! Chceš, abych ti věnovala svůj čas? Chceš! Tak pro to musíš taky něco obětovat!"

"No dobře, ale tohle? Víš, jaké to je, být přivázaná za krk?"

"Nevím. Doufám, že to mně taky popíšeš."

"To si nedovedeš ani představit."

"Myslíš? Já mám dost bujnou fantazii, já si dovedu představit ledacos. Záleží ovšem taky na tobě, jak barvitě mi to dokážeš popsat!"

"To se nedá popsat!"

"Musíš se snažit! Budeš mít na to dneska celou noc!"

Začátek byl tradiční. Pomalu si mne svlékla a předvedla se mi v plné kráse svého nahého těla. Neudržel jsem se a dychtivě jsem k ní přikročil, abych se k ní aspoň tělem přitiskl, když už jsem nemohl použít ruce. Zasmála se a uhnula, a pak mi svázala nohy mými vlastními kalhotami. Omotala mi je kolem kotníků a nohavice zavázala na uzel.

"Když se ti nelíbilo uvázání za krk, tak tohle se ti třeba bude líbit víc." poznamenala. Postavila mi mého chráněnce do pozoru, pohrála si s ním a pak odešla po své práci. Mne nechala stát se svázanýma nohama, neschopného udělat jediný krok, a ovšem také neschopného udělat cokoliv pro svého nabuzeného chráněnce. Už jsem si zvykl, že takhle brzy mne vystříknout nenechá. Pořád mi to vadilo, ale už jsem s tím počítal. Už jsem poznal, že ji baví mne trápit všemi možnými způsoby. Když jsem splaskl, přišla mne nabudit, a když jsem byl naplno nažhavený, zase odešla. Rozestlala postel, pak se vrátila ke mně, opět mi postavila bodák a vrátila se k posteli.

"Tak pojď!" pobídla mne. "Na co čekáš?"

Což o to, to já bych rád. Ani jsem si nic jiného nepřál už od samého začátku. Jenže se svázanýma nohama se chodí dost špatně. Přesto jsem se za Ní vydal jak nejrychleji jsem uměl. Lépe řečeno nejdelšími krůčky, jaké mi spoutané kotníky nohou dovolovaly. Ona mé úsilí spokojeně pozorovala. Pak se posadila na postel a doširoka roztáhla stehna.

"Dneska jsem ti nedala kalhotky na přežvykování, takže jazykem můžeš dělat všechno." řekla mi. "Tak se dej do toho!"

Rychle jsem Jí klekl mezi nohy v naději, že pak přijdu na řadu já. Sklonil jsem se k Její kundičce a chtěl se opřít rukama. V té chvíli jsem docela zapomněl, že je mám uvězněné na zádech a tím pádem k nepotřebě, a málem jsem ztratil rovnováhu a zřítil se Jí do klína. Ona se pobaveně usmála, vzala mi hlavu do dlaní a přitáhla si ji na to správné místo ústy přímo proti otevírající se kundičce. Zkusmo jsem Jí ji olízl. Ona tiše vzdychla a sevřela mi hlavu i ramena mezi stehny. Měkká, hebká a hřejivá masa Jejích stehen mne zavalila ze všech stran. Lízal jsem Jí kundičku jako nějakou pochoutku, co mi jen jazyk stačil. Ona slastně vzdychala, vláčně se prohýbala a nastrkovala mi tak před ústa a před jazyk místa, která si přála olízat. Já sám v sevření jejích stehen nemohl hlavou moc pohybovat, a co bylo horší, ani moc dýchat. Musel jsem pořádně zaklonit hlavu, abych se dostal nosem na vzduch. Ta pohybující se duchna Jejích stehen byla přesto tak neuvěřitelně krásná, až se mi z toho bodák postavil jako divý. Najednou mne napadlo, že teď by to pro něj nemuselo být tak beznadějné jako jindy. Kdybych se vztyčil a místo jazyka tam zastrčil jeho...

Ale ne. Věděl jsem, že tím bych všechno jen pokazil. Něco takového Jí přece nemohu udělat! Nemluvě už o tom, že by se mi to stejně asi nepodařilo. S rukama i nohama spoutanýma... A i kdyby to nestačilo, tak Ona měla ruce stále na mé hlavě a pohrávala si s mými vlasy. Bylo to příjemné, byl to krásné, ale nepochyboval jsem, že by mne za ty vlasy asi pěkně pevně popadla, kdybych se pohnul nějak jinak, než jak si Ona přála. Raději jsem to ani nezkoušel.

Říká se, že sex je lepší cvičení než atletika. Zvlášť některý. Vkleče v předklonu a s rukama za zády jsem to pocítil dost brzy. Fakt jsem ty ruce potřeboval. Nejen na to, co bych nejraději dělal s Ní, ale především bych se rád rukama o něco opřel. To ovšem nešlo. Některé sexuální polohy jsou dost fyzicky náročné, a se svázanýma rukama a nohama jsou ještě náročnější. Něco jsem už musel udělat, a tak jsem se aspoň opřel rameny o Její stehna. Bylo to lepší, ale zase se to nelíbilo Jí. Teď jsem nemohl jazykem k Její kundičce tak dobře jako předtím. Roztáhla tedy stehna doširoka, čímž mne připravila o moji oporu ramen, a přitáhla si mou hlavu do lepší polohy. Pochopitelně lepší pro ni. Opřel jsem se tedy aspoň hlavou o Její ruce. Také to šlo, jen to bylo trochu namáhavější. Zato Jí začalo vadit, že teď nemohu moc pohybovat hlavou. Vzala mne tedy rukama kolem krku. Objala mi jej dlaněmi, a když jsem krk napjal, mohl jsem se opřít hrdlem o Její prsty. Znám sice lepší opory, ale vydržet se to dalo. Ostatně její sametově jemné prstíky mi ani nemohly dělat něco nepříjemného. Jejich dotyk byl vždycky úžasně krásný, i když mi teď tlačily do hrdla. Jinému bych něco takového nedovolil, ale od Ní to byla nádhera. Lízal jsem jí kundičku zevně i zevnitř jak nejlíp jsem uměl, Ona si pohrávala rukama s mým krkem, slastně se prohýbala a vzdychala čím dál blaženěji.

Pak se udělala tak nádherným způsobem, jaký jsem ještě neviděl. Svíjela se a vzpínala se na posteli jako anakonda, a protože mi krk nepustila, musel jsem za Ní a zmítat se spolu s Ní. Stále jsem měl před očima a před obličejem Její doširoka rozevřenou mokrou a blyštící se kundičku. Vlastně ani ne před ním. Ona mi přitiskla obličej přímo na ni, já Jí ji dál proplachoval jazykem a Její mošt mi z ní prýštil přímo do úst. Myslel jsem si, že pak přijdu na řadu já, ale to jsem se mýlil. Ona rozhodla jinak.

"Až zítra." řekla mi nemilosrdně. "Za nic bys v noci nestál, kdybys v sobě už nic neměl. Já chci spát vedle chlapa, který je nadržený jak nejvíc je to možné. Chci mít v noci vedle sebe explodující parní kotel, a ne chcíplou rybu!"

"Parní kotel se svázanýma rukama a nohama?" zeptal jsem se.

"Samozřejmě!" přikývla. "Takový přetopený parní kotel musí být pořádně zabezpečený, aby nezpůsobil nějaké neštěstí!"

Myslela to doopravdy. Klidně si lehla a se zájmem pozorovala, jak se tam nemotorně nasoukávám vedle Ní. S rukama za zády a s nohama spoutanýma se ovšem leze do postele dost obtížně. Až jsem se sám podivil, jak jsem nadobro nemožný kvůli těm dvěma kouskům svého vlastního oblečení na kotnících a na zápěstích. Ona mi je tam uvázala jako nic, ale co já si s nimi pak celou tu dobu počnu, na to už nemyslela. Ostatně se nijak netajila s tím, že sama nic takového na vlastní kůži nezažila. Zato jiným asi takový zážitek už párkrát připravila, soudě podle toho, jak zručně a s jakou samozřejmostí mi ruce i nohy spoutávala. Teď ale se ke mně něžně přivinula, objala mne a přitiskla se ke mně celým tělem, že jsem cítil každý její sebemenší záchvěv. Akorát jsem s Ní nemohl vůbec nic udělat. Bodák mi stál tvrdý jako kmen stromu, ale ona se mu tak obratně vyhýbala, že jsem si z toho zoufal. Jen občas se mi podařilo dotknout se jím Jejího těla, ale nikdy to nemělo dlouhého trvání. Nakonec mi poručila, abych se obrátil na druhou stranu, a přivinula se ke mně zezadu. Objala mne pažemi kolem hrudi, přitáhla si mne blíž k tělu a pak mne objala i nohama. Cítil jsem Její nádherné tělo, jak se mi pohybuje na zádech, a ani vidět jsem ho nesměl. Cítil jsem její plné kozy na lopatkách, lokty se mi do nich zabořovaly, ale ničím jiným jsem Jí na ně nedosáhl. Ruce jsem měl uvězněné kdesi daleko, cítil jsem jimi sice také Její horké tělo, ale to byla úplně jiná část. Po hmatu jsem poznal, že je to zase Její kundička a že Ona si přeje pokračování, tentokrát prozměnu zase rukama. Kundičku měla pořád ještě rozevřenou a rozmáčenou a dychtivou dalších rozkoší. Obsluhoval jsem Ji jako poslušný otrok, Ona si užívala, jen můj píchák z toho neměl nic. Udělala se ještě asi dvakrát, pak se trochu zklidnila, a pak si vzpomněla, že jsem jí měl vypravovat, jaké jsou to pocity, když má člověk svázané ruce a nohy. Popisoval jsem Jí své zážitky jak nejbarvitěji a nejhrůzostrašněji jsem uměl, rukama jsem se Jí přitom pořád probíral v kundičce, ona byla při tom čím dál klidnější a tišší, až najednou tiše zachrápala. Při mých horrorech sladce usnula.

Zato já neusnul ani na okamžik. S oběma rukama neustále jen za zády a s nohama nuceně snoženýma se to prostě nedá. Jsem zvyklý spát v trochu jiné poloze. Nikdy by mne nenapadlo, jak moc na tom záleží. To jsem si jen myslel, že při spánku rukama ani nohama nic nedělám, takže mi pouta nebudou vadit. Ve skutečnosti mi vadily víc než ve dne. Zjistil jsem, že s rukama za zády není možné ležet tak pohodlně, jak by pro usnutí bylo zapotřebí. Buď jsem si ležel na pažích anebo jsem se převracel na obličej. Ležet si na paži jsem nevydržel déle než čtvrt hodiny, a s obličejem zabořeným do polštáře jsem zase nemohl dýchat. Ona mi pokojně oddychovala za zády a nevěděla o ničem. Já třeštil oči do tmy a marně hledal nějakou polohu těla, která by se dala vydržet. Zpočátku jen opatrně, abych Ji nevzbudil. Stále mne i ve spánku objímala rukama kolem hrudi. Když jsem ale podle odbíjení hodin poznal, že už se tady takhle převaluji tři hodiny, ztratil jsem všechny ohledy. Vždyť to zavinila Ona, že nemohu usnout! Pokud Jí to působí potěšení dívat se, jak trpím, tak budiž. Pro její zábavu bych byl ochoten vytrpět cokoliv. Jenže Ona spí a neví, co tady prožívám! Já se tady trápím nadobro zbytečně! Začal jsem se tedy převalovat na posteli už bez ohledu na Ni. Těžkopádně jsem se posunul po posteli o kousek stranou, abych Ji nezalehl, a převrátil jsem se na druhý bok. Nikdy předtím bych nevěřil, jak je obtížné posunout se třeba jen o malý kousek, když má člověk ruce i nohy svázané, a kolik ho to stojí námahy. Ten nepatrný pohyb, který bych jindy zvládl tak snadno, že bych ani nevěděl, jak, mi teď procvičil celé tělo tak důkladně jako menší lekce v posilovně. Musel jsem se vzepnout celým tělem do oblouku do výšky, abych mohl pod trupem protáhnout svázané paže na druhou stranu, a pak prohnout trup zase jiným způsobem a jiným směrem, abych nedopadl na postel na stejné místo, na jakém jsem ležel předtím. Pomyšlení, že tenhle nepřirozený tělocvik tady provozuji nadobro zbytečně, protože Ona z toho nic nemá, mne navíc deprimovalo.

Ona se opravdu ani neprobudila. Jen se ve spánku otočila na druhou stranu, zády ke mně, a sladce odfukovala dál. Ruce i nohy měla pod přikrývkou tak volně rozhozené, že jsem Jí to mohl jenom závidět. Tohle kdybych mohl udělat já! To by byla nádhera! Proč se tady musím pořád kroutit a převalovat jako tuleň, když Ona o tom ani neví?!

Jenže jsem s tím nemohl nic dělat. I kdybych Ji vzbudil, stejně by mne nevysvobodila. Jen by byla nevrlá a kdoví co by ji napadlo dalšího. Musím tu noc nějak přečkat. Jednoduché to ale nebylo. Už za chvíli jsem poznal, že obrácení na druhý bok, ač jsem na něj vynaložil takovou námahu, mi není nic platné. Zase jsem si ležel na paži. Sice prozměnu na té druhé, ale tak velký rozdíl to nebyl. Když jsem si lehl na záda, ležel jsem si na obou pažích najednou a navíc i na zápěstích, což bylo ještě horší. Když jsem se převrátil na břicho, málem jsem spadl s postele, a nezískal jsem taky nic. Nevěděl jsem, kam s hlavou, abych se nedusil. S hlavou jsem ostatně měl potíže stále, při jakékoliv poloze těla. Potřeboval bych něco pod ni. Normálně není nic jednoduššího než si přitáhnout polštář pod hlavu tak, abych si ji na něj položil co nejpohodlněji. Na to bych ovšem potřeboval mít možnost použít ruce. Aspoň jednu. Aspoň na chvilku! Aspoň na okamžik! Jenže řemen mi neúnavně držel ruce za zády. Netlačil mne tak jako jindy, skoro jsem ho na zápěstích ani necítil. Mohl jsem Jí být vděčný, že aspoň toho bolestivého stisku obou zápěstí dohromady mne ušetřila, když mi řemen dnes utáhla trochu volněji. Řemen byl teď pěkně měkký a plasticky se přizpůsoboval tvaru mých zápěstí i každému jejich pohybu. Mohl jsem zápěstími uvnitř smyčky řemenu i trochu posunovat navzájem proti sobě. Mohl jsem pohybovat pažemi a ohýbat lokty bez toho, že by se mi řemen při tom nějak příšerně utahoval a krutě zarýval do kůže. Vlastně mi dovoloval ledacos, jen to jediné mi znemožňoval. Právě to, co bych potřeboval ze všeho nejvíc: dát ruce od sebe. A také otáčet rukama v poutech jsem nemohl, tolik volnosti mi Ona přece jenom nedopřála.

Ani přikrýt jsem se nemohl. Ona ovšem byla zachumlaná do pokrývky, ale já na něco takového nemohl ani pomyslet. Měl jsem sice pokrývku na posteli také, ale ležel jsem na ní a stálo mne to nepředstavitelné úsilí a nekonečnou spoustu času, než jsem se dostal aspoň částečně pod ni. Celé tělo jsem pod ni nedostal nikdy. Neměl jsem ji čím uchopit, nemohl jsem si ji popotáhnout, jak bych potřeboval. Když se mi podařilo dostat pod ni nohy, stáhnul jsem si ji tím pohybem z trupu, a zpět to už nešlo. Pak se mi podařilo přikrýt si trup, ale pokrývka mi přikryla i hlavu. Když jsem se zakryl zepředu, táhlo mi na záda. Když se mi podařilo zachytit přikrývku jednou rukou a zakrýt si záda, zase mi trčely do chladu kolena. Plácal jsem se na posteli jako ryba na dláždění a zadýchal jsem se při tom jako při maratónu. Nakonec jsem toho musel nechat.

Konečně se začalo rozednívat. Ona ale spala dál. Tak blaženě, tak spokojeně, že se na to nedalo koukat. Nezbývalo než čekat dál. Bylo to nekonečné. Když se pak začala probouzet, bylo to ještě horší. Ona se vedle mne blaženě rozvalovala a protahovala, zatímco já v poutech na něco takového nemohl ani pomyslet, i když bych to po té noci potřeboval mnohem víc než Ona. Ona byla vyspaná do růžova, zatímco já byl unavený a nevyspalý jako po těžké noční šichtě. Nikdy bych si nepomyslel, že mne svázané ruce dokážou za pouhých pár hodin tak strašně zničit. A přitom to nebralo konce. Ruce mi vězely v poutech stále dál, ničily mne víc a víc, a Ona se neměla ani v nejmenším k tomu, aby mi s těma rukama konečně už něco udělala. Užívala si příjemného ranního válení se v posteli a na to, co prožívám já, si ani nevzpomněla. Vypadala nádherně, když se tak vedle mne líně válela a protahovala se jako kočka, jenže já bych už od Ní potřeboval něco trochu jiného.

Konečně si všimla, že jsem tady i já. Vzala to ale na vědomí trochu jinak, než jsem si celou noc představoval. Přivinula se ke mně, mazlila se se mnou, ale mých spoutaných rukou se ani nedotkla. Bylo to sice příjemné, co se mnou dělala, cítil jsem zase celé její tělo, něžné, hebké a nažhavené, každý ten dotyk byl obrovsky vzrušující, ale mé rozlámané tělo se po té nekonečné noci dožadovalo přece jenom něčeho trochu jiného. Můj píchák sice zareagoval s neuvěřitelnou nedočkavostí a už zase mi stál v pozoru a v plné připravenosti, já ale toužil stejně silně i potom, abych se už konečně mohl svobodně protáhnout s rukama nad hlavou a s nohama volně rozkročenýma. Otočil jsem se k Ní zády a nastavil Jí spoutané ruce, aby mi s nimi už konečně něco udělala. Ona to ale pochopila úplně jinak. Znovu jsem v rukou ucítil její něžnou houštinku mezi stehny a toužebně se otevírající Její kundičku. Dal jsem se tedy opět do práce. I když jsem byl celý jako zmlácený, prsty na rukou jsem měl celkem v pořádku. Myslím, že jsem je měl v nejlepším stavu z celého těla. Byly totiž jedinou částí mého těla, kterou mi pouta neomezovala. Zatímco jindy mi Ona vždycky stáhla zápěstí tak silně, že mi to ztěžovalo i pohyb prstů, dnes jsem měl řemen volnější a mohl jsem prsty pohybovat zcela volně. Však si to Ona také patřičně vychutnávala. Prohýbala se slastně a kroutila se mi za zády jako ještě nikdy. Objímala mne přitom zezadu a tiskla se ke mně tak, že jsem každý její pohyb cítil lépe než kdybych ho viděl. To bylo také to jediné, co jsem si mohl vychutnávat já. Nestěžuji si ovšem. Cítit na sobě slastné vlnění tak nádherného těla je zážitek, jaký se nedá popsat. Byl jsem rozrajcovaný na nejvyšší míru, jen mi to zase nebylo nic platné. Ona se udělala, blaženě se rozvalila na posteli - a já zase nic.

Pak vstala, vyhnala mne z postele a ustlala. Musel jsem stát vedle a balancovat na spoutaných nohou. Nadržený jsem už byl snad jako ještě nikdy v životě, a Ona zase nic. Nechala mne tam stát samotného a odešla do jiné místnosti. Jediné, co se dalo dělat, bylo pořád dokola se pokoušet osvobodit si ruce. To jsem dělal celou noc a nic platné mi to nebylo. Teď jsem se do toho dal znova, a se stejným výsledkem. Co jiného jsem ale mohl dělat? Tentokrát mne při tom ale Ona přistihla.

Vůbec se jí to nelíbilo. Přitom snadno poznala, že rozepnout přezku toho řemenu se mi nikdy nepodaří.

"Tak tohle jsme si nedomluvili!" pustila se do mne. "Nechala jsem ti ten řemen volnější kvůli něčemu jinému než je tohle! Vidím, že ti to budu muset trochu zkomplikovat!"

Přinesla si zase nějaký provázek, uvázala mi ho k rukám, natáhla nahoru po zádech a přes rameno kolem hrdla zpět na záda a dolů k rukám. Pak mi ho začala pomalu utahovat. Provázek mne nepříjemně zatlačil do hrdla a já musel zvednout ruce za zády výš, aby ten tlak polevil. Ona mi ale provázek hned zkrátila a já musel zvednout ruce ještě výš. Řemen na zápěstích se mi krutě napjal a utáhl se mi mnohem víc než mi to kdy udělala Ona. Zakláněl jsem hlavu jak nejvíc to šlo, aby se mi provázek na krku trochu uvolnil, ale nebylo to moc platné. Když už jsem nedokázal zvednout ruce za zády ani o centimetr výš, Ona mi k nim provázek napevno přivázala a nechala mne být. Řemen mi příšerně svíral zápěstí, provázek mne hrozně tlačil do hrdla, nepřirozeně vší silou zkroucené paže za zády mne po chvilce začaly bolet únavou. Když jsem na chvilku polevil ve zkrucování paží, provázek se mi zaryl do hrdla tak příšerně, až jsem se z toho rozkašlal. Neškrtil mne, to ne, ani mi nebránil v dýchání, jen mi děsně dráždil nějaké citlivé místo na krku a nutil mne tím k neutuchajícímu nekonečnému kašlání. Jakoby mne něco divoce škrábalo uvnitř v krku a nešlo to vykašlat. Když jsem se ze všech sil snažil zkroutit paže za zády a dostat ruce co nejvýš, tlak na hrdlo polevil a provázek mne pak nutil už jen k mírnému kuckání. Pokud jsem si ale chtěl ulevit tím, že bych nechal ruce volně viset na provázku, rozkašlal jsem se tak divoce, že jsem měl pocit, že vykašlu celé plíce. Přitom to vůbec nepomáhalo, škrábání v krku nepolevovalo a kašlání nebylo možné zadržet. Hlavu jsem přitom stále musel zaklánět až na záda, jinak to bylo ještě mnohem horší.

Jí to nijak nevadilo. Poklidně a s chutí snídala a mého kašlání si nijak nevšímala. Spíš jsem měl pocit, že se Jí to líbí. Nevím jen, jestli to moje kašlání nebo ten můj píchák, který mi po celou tu dobu stál jako divý, i když mi s ním Ona nic nedělala. Až když se dosyta nasnídala, začala se zase věnovat mně.

Můj píchák byl už tak přeplněný, že stačil jediný Její dotyk, a vyletělo to z něj ven skutečně jako exploze. Ona mi na mého chráněnce jen sáhla, vzala jej do dlaně a on jí tu ruku okamžitě nahodil takovou dávkou, že se jí do ruky ani nevešla. Vystříkal jsem se jí na prsa, a když o krok ustoupila, dostala další dávku přímo mezi oči. Líbilo se jí to. Ostatně měla, co chtěla. Chtěla explodující parní kotel, tak teď měla explodující stříkačku. Po prvním stříkání, které ji málem odmrštilo, mi přiklekla k tomu mému chráněnci a začala ho tím svým nádherným způsobem ošetřovat. Jen jsem litoval, že to nemůžu vidět. Musel jsem stále zaklánět hlavu, abych nevykašlal všechny vnitřnosti. Ona mi provázek na hrdle neuvolnila ani při této příležitosti. Musel jsem se pořád celý napínat a prohýbat nazad jak nejvíc to šlo. Svůj píchák jsem tak měl vystrčený daleko dopředu a to Jí asi vyhovovalo. Nenechala mi ho odpočinout. Jakmile mi po vykonané práci splaskl, hned mi ho postavila znova do pozoru a vymámila mi z něj další dávku. Ani to moje nepřetržité a nezadržitelné kuckání ji při tom nerušilo. Vydojila mne opět až do poslední kapky. Teprve potom mi ruce i hrdlo vysvobodila.

Nenapadlo mne tehdy, že je to naposledy. Když jsem byl po pár dnech zase nadržený jako parní kotel, už neměla zájem.

"Když s tebou není žádná zábava." řekla mi. "Ty nic nevydržíš. Pořád si na něco stěžuješ... Chlap musí být přece nezdolný jako skála, aby s ním nic nehnulo. Aby snesl všechno, co ho v životě potká. To ty nejseš. Neumíš snášet nepříjemnosti tak, abys při tom vypadal zajímavě."

Nechápal jsem, co se stalo. Vždyť jsem se vždycky poctivě snažil vydržet všechno, co mne potkalo - tedy co mi ona udělala! Pochopil jsem, až když se Ona stala zástupkyní šéfa a když jsem si všiml, že domů Ji doprovází sám šéf. Druhý den pak šéf měl poněkud zarudlá zápěstí a celý den se zasněně usmíval jako idiot.

K o n e c