D O P I S   K A M A R Á D C E


Ahoj Dagmaro!


Musím ti napsat, jak dopadla ta naše výměna králů. Jo - vlastně ty ještě nevíš, co to znamená. Na tenhle název jsme přišly, až když už jsi byla pryč. Ale co to je výměna dam v šachu, to přece víš. A že tenhle název používají někteří chlápci i pro něco jiného, to přece víš taky. Tak jsme si s Helenou řekly, že když můžou oni, tak že my můžeme taky. Jenže v našem případě to pochopitelně nebude výměna dam, ale králů. Já si prostě zkusím, jaké to je s tím jejím Richardem, a Helena si zase vyzkouší mého Petra. Petrovi jsem ale řekla jen to, že jsem napříště pozvala i Helenu, že ho chce taky poznat. Jakým způsobem, to jsem už nerozváděla. Kdoví, jak to všechno dopadne, říkala jsem si. Helena prý podobným způsobem informovala Richarda.

Možná ale ne dost přesvědčivě, protože přišel Petr, přišla Helena - a Richard nikde. Helena sice tvrdila, že on nikdy nikam nepřijde včas, ale moc jistě se přitom netvářila. Nicméně nějakou dobu jsme tedy čekaly. Už to vypadalo, že budeme nakonec v přesile, že Petr zůstane na nás sám. Aby se aspoň něco dělo, tančili jsme zatím rajský tanec - to je tanec v rouše Adama a Evy, kdybys náhodou nebyla informovaná.

Pak konečně zazněl zvonek. Šla jsem otevřít zahalená jen do ručníku, jako bych právě vylezla z koupelny. Ale byl to Richard. Konečně.

Hned na prahu zabodl oči do mých prsou a už je z nich nesundal. Asi nečekal, jak budu oděná, ani to, že ze mne ten ručník spadne, když za ním budu zavírat dveře. Jenže já jsem na ty dveře potřebovala obě ruce.

Ani bys nevěřila, jak rychle se Richard zbavil košile. A pak jsem zase koukala já. Musím Heleně uznat, že má vkus. Tak krásně svalnaté mužské tělo jsem zatím viděla jen na obrázcích. Sice mi Helena říkala, že Richard je aktivní sportovec, jenže já si nedovedla představit, co to znamená. Kromě toho něco docela jiného je fotka sportovce v časopisu a něco jiného je vidět takové tělo živě, v pohybu. A něco už docela jiného je mít takové krásné tělo doma, ve svém vlastním bytě, pro svou vlastní potřebu.

V té chvíli se ve dveřích objevil Petr, aby také přivítal návštěvu.

"Co ten tady chce?" podivil se Richard a zatvářil se znechuceně. Vypadal, že až do této chvíle netušil, že zde Petr bude také. Asi ho Helena informovala nedostatečně.

"To, co ty!" odpověděla jsem. "Jsme tady přece dvě!"

"No a co? Já přece stačím na obě!"

"Myslíš?" protáhla jsem pochybovačně a pohlédla na něj zkoumavě.

"Vím!"

"To je vidět, že mne ještě neznáš!" odpověděla jsem pomalu a zavlnila tělem, jak nejlíp jsem uměla.

Richard zareagoval přesně tak, jak jsem předpokládala. Chvíli neříkal nic, jen na mne hladově civěl. Dlouho mu trvalo, než zase obživnul.

"Já ho tady nechci." vrátil se potom zarputile k původnímu tématu.

"Zato já ano." kontrovala jsem.

Něco mezi nimi bylo. To mne nenapadlo, když jsem tenhle mejdán plánovala. Nevěděla jsem o tom, nevěděla jsem ani, co mezi nimi je, ale ani mne to v téhle chvíli nezajímalo. Richard však byl asi jiného názoru.

"Já s ním v jedné místnosti nebudu." namítl.

Moc přesvědčivě to však neznělo. Richard nespouštěl oči z mých prsou. Ty ho teď zajímaly víc než to, co snad bylo mezi ním a Petrem.

"Tak to asi budeš muset jít pryč." odpověděla jsem klidně a rozhoupala jsem si prsa. Byl to risk. Nechtěla jsem, aby odešel, ale nechtěla jsem ani aby vypudil Petra. Pozvala jsem přece oba. Naplánovali jsme si s Helenou večer ve čtyřech a já nestála o to, aby se nám počet mužstva zredukoval na polovinu hned na samém počátku. Samozřejmě jsem ale také nestála o to, aby náš večer narušovalo něco, o čem nemám ani tušení. Nějaká nevraživost mezi mými hosty, nebo dokonce hádka, se mi vůbec nehodily do plánu.

Naštěstí se zdálo, že Richard při pohledu na mé tělo váhá. Že svou vyhrůžku nemyslí příliš vážně. Spolehla jsem se tedy, že svým tělem přebiji vážnost toho, co mezi těmi dvěma je, a rozhodla jsem se neustoupit jejich vzájemné antipatii. Nedovolit jim, aby ji tento večer projevovali. Tenhle večer prostě musí vypadat tak, jak jsme si ho s Helenou naplánovaly.

Podařilo se. Richard tak fascinovaně hleděl na mé vztyčené prsní bradavky, až jsem se bála, že mu oči vypadnou z důlků a zakutálí se pod postel. Vypadal jako v tranzu a na nějaký odchod ve skutečnosti ani nepomyslel. Pokoj si ale přesto nedal.

"Jak dlouho tady bude?" zeptal se. "V jeho přítomnosti se mi ruce samy zatínají v pěst. Nemůžu ručit za to, co udělají."

"Na to znám jednoduchý recept." odpověděla jsem bez dlouhého rozmýšlení. "Takové neposlušné ruce je nejlepší svázat! Pak se dá docela dobře zaručit, že neudělají nic!"

Richard se zarazil a podíval se na mne trochu jinak.

"Ty si myslíš, že bych si já dal od něj svázat ruce?!" zeptal se po chvilce nevěřícně.

V prvé chvíli po tom, co jsem svůj recept vyslovila, jsem se také zarazila. Až jsem se podivila, jak mne mohlo něco takového napadnout. Jenže už to bylo venku a už se to zpátky vzít nedalo. Než se Richard vzpamatoval, stačila jsem se rozmyslet, co dál. Když už jsem to vyslovila, musím v tom pokračovat. Však mne znáš, Dagmaro, víš, že nejsem zvyklá ustupovat.

"Ne od něj. Ode mně!" odpověděla jsem.

Richard zase chvilku uvažoval. Přímo na něm bylo vidět, jak usilovně se snaží vyřešit dilema, které jsem před něj postavila. Div že se mu z hlavy nekouřilo.

"Ty to máš ráda perverzně?" zeptal se pak nejistě.

"Rozhodně víc než nějakou rvačku ve svém bytě!"

Richard asi teprve teď pochopil, že to myslím vážně. Zkoumavě na mne hleděl a váhal. Zvedla jsem ruce nad hlavu a labužnicky se protáhla. Prsa se mi vztyčila vzhůru. Richardovy oči o kousek povylezly z důlků.

"Petrovi taky svážeš ruce?" zeptal se a polkl naprázdno.

"To tě nemusí zajímat." pokrčila jsem rameny. "Ale můžu ti slíbit, že si tě nebude všímat." dodala jsem, abych zmírnila tvrdost své předchozí věty. Podle toho, jak jsem Petra znala, jsem to mohla slíbit s klidným svědomím.

Zdálo se mi, že Richard povoluje. Odvrátila jsem se od něj, pustila jsem magič a začala jsem uprostřed pokoje tančit do rytmu.

Richard měkl jako kostka másla v horkém odpoledni. Ruce se mu pohybovaly v rytmu mého tance, jako by mne už-už měl osahávat.

"Nešlo by to bez toho svazování?" zeptal se ještě.

"Ne-šlo!" zazpívala jsem do melodie magiče. Už jsem si byla jistá. Richard je můj. A žádné střetnutí s Petrem mu nedovolím.

"Jak to chceš udělat?" zeptal se Richard po chvilce. Nespouštěl oči z mého těla a choval se, jako kdyby nic jiného kolem sebe nevnímal.

"Vyndej si řemen z kalhot!" přikázala jsem mu, aniž bych přestala tančit.

Richard poslechl jako stroj, aniž by přestal fascinovaně zírat na mou taneční kreaci. Kalhoty z něj spadly, ale zdálo se, že si toho ani nevšiml.

"Lehni si tam!" ukázala jsem na postel, když mi podal řemen.

Richard poslechl, div to nezasvištělo.

"Na břicho!" upřesnila jsem ještě.

Tanečním krokem v rytmu hudby jsem došla k posteli, kde už ležel připravený Richard. Pomalu jsem se mu posadila na záda a koleny jsem mu ze stran sevřela hrudník.

Ještě nikdy jsem takhle na těle žádného muže neseděla. Měla jsem před sebou svalnatá Richardova záda se širokánskými rameny. Mezi koleny jsem cítila, jak se mu zvětšuje a zmenšuje hrudník. Hlavu měl otočenou na stranu a koutkem oka na mne hleděl. Paže měl zvednuté nad hlavu a opíral se jimi o pelest.

Snažila jsem se tvářit sebejistě, ale byla ve mně malá dušička. Nevěděla jsem, co mám dělat a jak to mám dělat. Ještě nikdy jsem nikomu ruce nesvazovala. Jen jsem to jednou viděla v televizi. Jenže když už jsem se do toho jednou dala, nemohla jsem Richardovi dát najevo nejistotu.

"Dej sem ruce!" kývla jsem na něj prstem.

Richard pomalu připažil a položil ruce vedle trupu, nebo lépe řečeno vedle mých lýtek. Ruce měl veliké jako lopaty, paže jen o málo tenčí než moje stehna. Při každém pohybu se mu na nich vlnily mohutné svaly. Najednou mi připadalo, že jsem se musela nadobro zbláznit, když si myslím, že se mi podaří spoutat a ovládnout takovou horu svalů. Ale když už jsem si s tím jednou začala...

Vzala jsem ho za zápěstí a zkřížila mu paže za zády. Musela jsem si na jeho zádech poposednout kousek dozadu, abych jim udělala místo. Richard se naštěstí nijak nebránil tomu, co jsem s ním dělala. Zdálo se mi, že nevěří, že bych byla něčeho takového schopná, a začal se tvářit posměšně.

Otočila jsem řemen kolem obou Richardových zápěstí a oběma rukama utáhla. Řemen se mi zdál vedle těch obrovských svalů tak ubohoučký, že jsem nechtěla uvěřit, že tu sílu vydrží. Naštěstí i na Richardových pažích byla zápěstí nejtenčím místem, takže jsem mohla řemen kolem nich ovinout ještě podruhé. Dole pod nimi jsem pak zapjala přezku a řemen ještě jednou pořádně utáhla.

Pustila jsem Richardovy ruce s obavami jsem čekala, co se stane.

Richard chvilku ležel klidně, jakoby nemohl uvěřit, že jsem mu to opravdu udělala. Pak začal zkoumat, co se mu to stalo. Přesně jak jsem čekala, pokusil se ruce ze smyčky řemenu vytáhnout. Řemen se mu jen trošku posunul po zápěstích a zadrhl se. První prověrka mé práce tedy dopadla dobře. Ale ještě nebyl konec. Richard zkusil, zda může zápěstími v poutech pootočit. Nešlo to, z pout se nevykroutil. Richard napjal paže v loktech, aby se mu předloktí kžížila v poutech pod menším úhlem a pouta se tím uvolnila, a pokusil se násilím vyrvat ruce ze sevření řemenu. Nepodařilo se mu to. Na to měl ruce příliš veliké, než aby prošly utaženým řemenem. Začala ve mně klíčit naděje, že jsem to snad přece jen dokázala. Přinejmenším se Richard přestal tvářit posměšně a zvážněl. To bylo něco nového. Ještě nikdy se mi nestalo, že by mne někdy nějaký takový chlap jako hora bral vážně. Každý si se mnou vždycky pohrával, jak se mu zlíbilo. Teď poprvé jsem viděla jednoho takového svalovce, kterému ty jeho svaly nebyly nic platné.

Richard se s tím ovšem nemínil smířit. Zhluboka se nadechl, celé jeho tělo se pode mnou napjalo, svaly na pažích mu vystoupily a ztvrdly, Richard zadržel dech, zaťal pěsti, na zápěstích pod řemenem se mu vyrýsovaly napjaté šlachy, na předloktích mu pod kůží naběhly žíly jako provazy. Řemen na jeho zápěstích tím náporem zavrzal, napjal se, zabořil se Richardovi hlouběji do kůže - a vydržel. Nepovolil. Udržel Richardovy ruce pohromadě. Navzdory těm jeho obrovským svalům.

Nakonec povolil Richard. Uvolnil se, vydechl, rozevřel pěsti a složil si spoutané paže na zádech do pohodlnější polohy. Ale nevzdal se. Zkroutil prsty a pokusil se jimi nahmatat řemen. To se mu sice podařilo, ale přezka byla na opačné straně. Původně to byla náhoda, že mi vyšla právě tam, ale vyšlo to perfektně. Přesně tam, kde měl Richard hřbety rukou. Nedovedla jsem si představit, jak by to asi dopadlo, kdyby mi přezka vyšla na horní stranu Richardových zápěstí, tam, kam se mu sice s potížemi, ale přece jenom dařilo konečky prstů dosáhnout.

Chvíli jsem přihlížela jeho snažení. Byla jsem zvědavá, co všechno se spoutanýma rukama dokáže. Brzy jsem poznala, že se mi spoutání povedlo lépe, než jsem se zpočátku odvažovala doufat. Richard toho mnoho nepředvedl. Kroutil rukama, jak jen to šlo, ohmatával řemen, kam až dosáhl, snažil se poctivě. Že se ale k přezce nedostane, tím jsem si byla jistá čím dál víc. Určitě se toho řemenu sám nezbaví.

Jeho ruce se kroutily v dráždivé blízkosti mého rozkroku. Neodolala jsem, posunula jsem se po jeho těle kupředu a zlehka jsem dosedla přímo na jeho prsty.

Richard se přestal zabývat řemenem a na chvilku strnul. Byl ale učenlivý. I když si na ruce nemohl vidět, ihned poznal, co jsem udělala, kterou část mého těla svými prsty nahmatal, a rychle pochopil, co s ní má dělat. Nechal řemen řemenem a začal dělat něco mnohem užitečnějšího.

Jeho prsty se mi probíraly ochlupením, prohrabávaly je a pohrávaly si s ním. Druhou rukou mne Richard hladil po stehně. Zápěstí stažená dohromady řemenem mu v tom nijak znatelně nepřekážela. Se zavřenýma očima jsem se oddávala tomu příjemnému úvodu a byla jsem zvědavá, co všechno se mnou Richard spoutanýma rukama dokáže.

Richard se začal dobývat prsty do mne hloub. Neomylně mi našel to nejcitlivější místečko a začal mi je systematicky masírovat. Opřela jsem se rukama o jeho předloktí a pevně je stiskla. V dlaních jsem teď cítila pohyby jeho svalů a mezi nohama odpovídající pohyby jeho prstů.

Bylo to hezčí, než bych si kdy předtím myslela. Richard se poctivě snažil a neustával. Ostatně nic jiného ani dělat nemohl, dokud jsem na něm seděla. Určitě mu bylo jasné, že z něj nesesednu, dokud sama nezatoužím po něčem lepším, než jsou jeho prsty.

Až když jsem byla dole otevřená dokořán, všimla jsem si, že se Richard pode mnou nějak divně vrtí. Zato jsem rychle pochopila, proč. To, co tak kouzelně působilo na mne, působilo i na něj. Jeho ptáček už toužil vyletět z hnízda, zvětšoval se, jenže při Richardově poloze vleže na břiše k tomu neměl dost místa.

Nadzvedla jsem se a nechala Richarda, aby se pode mnou převrátil na záda. Pták se mu radostně zvedl a znatelně se prodlužoval. Vzala jsem ho do rukou, ohmatávala jej a pohrávala si s ním. Sledovala jsem, jak se mi pod rukama zvětšuje a sílí. Pěstovala jsem ho v dlaních jako rostlinku, až se vztyčil v plné délce a ztvrdnul jako kmen stromu. Byl hrbolatý naběhlými žílami, s žaludem dychtivě se natahujícím do dálky, s připravenou výrazně vystupující trubicí vespod.

Pomalu, jemně jsem na něj nasedla. Pocítila jsem jej ve vchodu a slastně vnímala, jak do mne pomalu vniká. Richard se pode mnou nedočkavě pohyboval a zastrkoval ho do mne hloub a hloub.

Chvíli jsme si tak užívali toho nejkrásnějšího pohybu, jaký znám. Pak se mi ale zazdálo, že ten Richardův se trochu mění. Richard se k něčemu dopracovával. Jenže to se mi nehodilo. Potom by ta jeho rostlinka zvadla a to jsem nechtěla. Mně se to pořád ještě líbilo, a dokonce čím dál víc. Však víš, že jsem ten bájný orgasmus ještě nikdy nezažila, protože každý chlápek vždycky odpadl dřív, než bych si přála. Jenže s Richardem to teď bylo jakési lepší, a tak jsem si řekla, že bych to měla zkusit a Richarda trochu přibrzdit, aby vydržel déle.

Prostě jsem na chvilku znehybněla a plnou vahou dosedla Richardovi na tělo, aby i on musel přestat. Moc se mu to sice nelíbilo - jenže to se nedalo nic dělat.

Jenže se to nelíbilo ani mně. Nechtělo se mi nečinně čekat, až Richard trochu zchladne, protože jsem cítila, že chladnu i já. Zkusila jsem tedy rajtovat na Richardově těle a jeho ptáčkovi dopředu a dozadu jako veslařka v lodi, vztyčená přitom skoro do záklonu. Petr mi jednou prozradil, že tohle ho vůbec nevzrušuje, zatímco mně Richardův vztyčený tvrdý kmen míchal vnitřnostmi v břiše docela zdařile. Richard se sice pode mnou usilovně snažil o něco jiného, avšak z jeho nespokojeného obličeje jsem usuzovala, že se mu to moc nedaří. Že prostě můj záměr zdařile vychází. Richard se zklidňoval, zatímco já se cítila čím dál lépe.

Občas jsem mezi svými stehny zkusmo dvěma prsty stiskla úpatí Richardova pně. Jakmile se mi zazdálo, že už není tak tvrdý jako dřív, nadzvedla jsem se, trochu jsem Richardovi uvolnila tělo a dovolila mu, ať zase dělá, co dovede. Přesně jak jsem očekávala, Richard se rychle chopil příležitosti a pilně doháněl zameškané.

Když jsem se tak nadzvedla, zazdálo se mi, že je příjemnější, když do mne Richard vniká, než když už je uvnitř. Jakmile se tedy znovu přiblížila Richardova chvíle a já usoudila, že je potřeba jej nechat chvilku zklidnit, zvedla jsem se na kolena a nechala jeho úd ze sebe vyklouznout.

Richard málem vykřikl. Vzepjal se do výše za mnou, já však byla neoblomná. Jednou jsem se rozhodla, že ho nechám odpočinout a pak to zkusím jinak, a on se musel přizpůsobit. Uznávám, že se mu to asi moc nelíbilo, ale - nakonec, je přece chlap a musí tedy umět něco vydržet. Vzala jsem Richardův úd do prstů a nemilosrdně jej namířila jinam, aby se do mne nemohl dostat, i kdyby se snažil sebevíc. Až když Richard resignoval, nabídla jsem mu zase svoji dokořán otevřenou bránu, z níž šťáva přímo prýštila.

Tentokrát jsem si ho ale pustila do těla jen na okraj. Klečela jsem nad ním rozkročmo v takové výšce, aby mi dosáhl uvnitř těla jen tak daleko, jak jsem si přála. Pokusil se sice udělat mi mezi stehny cvik zvaný "most", avšak já jsem se mu opřela rukama o břicho a postupně, po malých kouscích, jsem zkoušela, jaká hloubka vniknutí mi bude vyhovovat nejlépe. Pomalu, po centimetrech jsem si ho pouštěla dovnitř a labužnicky vychutnávala každý jeho pohyb, každé jeho vzepnutí. Pro jeho mocné svaly nepředstavovalo moje tělo žádnou zátěž, při každém prohnutí mne zvedal vzhůru jako nic. Připadala jsem si na něm jako jezdkyně na divokém mustangovi.

Bylo to čím dál hezčí. Bylo to něco docela jiného než všechno, co jsem poznala doposud. Až jsem byla překvapená, jak to bylo krásné. Prožívala jsem pocit, jaký jsem si předtím nedovedla ani představit. Určitě to bylo proto, že tentokrát se všechno dělo tak, jak jsem si přála já. Řídila jsem si to sama podle toho, co jsem cítila já. To se mi ještě nikdy předtím nestalo. Každý, koho jsem kdy měla, to vždycky dělal tak, jak to vyhovovalo jemu. Ani Petr se nikdy neudrží, když se přiblíží jeho chvilka, i když jinak je docela hodný. Richard by nebyl o nic lepší. Jasně jsem na něm viděla, že mu moje protahování celé té nádhery vůbec nevyhovuje. Kdyby neměl spoutané ruce, určitě by mne chytil a přidržel si mne, abych mu pořád neunikala. Jenže pak by rychle skončil a já bych z toho neměla zase nic.

Richard byl už ze mne úplně zoufalý. Mnou vynucené přestávky či zpomalování ho ničily, nicméně stále neztrácel naději, že se mu to přece jenom nakonec jednou podaří až do konce. Při každé přestávce, kterou jsem mu vnutila, zuřivě rval ruce z pout, zběsile zápasil s neodbytným řemenem na zápěstí. Jindy bych určitě měla výčitky svědomí, co jsem mu to provedla. Jenže jinak to nešlo. Nevím, zda pochopil, o co mi jde. Spíš se zdálo, že neví, co si má o mém počínání myslet. Já ovšem v těch chvílích měla náladu na cokoliv jiného, jen ne mu něco vysvětlovat. Nakonec byla to jeho chyba. Má si napřed o ženách něco přečíst, než si s nimi něco začne.

Přitom já byla v rajské zahradě. To ti byla taková nádhera, že se to ani nedá popsat. Už jsem nebyla schopná myslet na nic jiného než na ten fantastický pocit, který mne celou ovládal.

A přitom jsem pořád jaksi cítila, že to není všechno. Že musí přijít ještě něco dalšího, něco ještě mnohem krásnějšího, něco... Prostě Něco. Něco nepopsatelného. Něco, co mi pořád jaksi unikalo, ať jsem se snažila, jak nejvíc jsem mohla. Až jsem z toho byla zoufalá, že toho nemohu dosáhnout. Zoufalá a přitom neskonale šťastná. Vypadá to jako nesmysl, to, co jsem teď napsala, ale to, co jsem prožívala, to se prostě žádným způsobem rozumně popsat nedá.

Richard se snažil, jak jen mohl. Až mi ho přišlo trochu líto, že mu to musím kazit. Jenže já jsem opravdu potřebovala, aby vydržel co nejdéle. Cítila jsem, že s ním zažiji něco, co jsem ještě s nikým jiným nezažila. Dostala jsem se už tak daleko jako ještě nikdy v životě. Za nic na světě jsem nechtěla připustit, že by to teď mohlo skončit. Všechno to bylo úplně jiné. I to, že mne Richard při tom nemohl osahávat rukama. Ani mi to nevadilo. Aspoň jsem mohla nerušeně vnímat vše, co se dělo uvnitř mého těla.

Zato Richardovi to asi vadilo. Měl ruce pod tělem, ležel si na nich a pořád se vzpínal trupem vzhůru, aby měl pod ním dost místa pro své snahy uvolnit si ruce z pout. Svaly na něm přitom úžasně hrály, nemohla jsem z něj spustit oči. Prudce oddechoval, hruď se mu krásně vzdouvala, celé jeho tělo se pode mnou divoce kroutilo. Tiskla jsem jej mezi koleny a nohama jsem cítila každý jeho pohyb. Nikdy bych netušila, že to může být tak vzrušující. Richard je opravdu perfektně rostlý, musí mít úžasnou sílu, a já ho teď viděla pod sebou, usilovně pracujícího na té nádheře, kterou mi působil, a přitom plně podřízeného mým potřebám. Pohled na to nádherně vytrénované zmítající se svalnaté tělo, které jsem měla sevřené mezi nohama, na mne působil neuvěřitelným způsobem.

Něco se blížilo. Něco, po čem jsem nepředstavitelně toužila, i když jsem vlastně nevěděla, co by to mělo být. V mém těle se začínalo něco dít. V podbřišku se mi zrodil nový pocit, který jsem dosud nikdy nepoznala. Šířil se s každým pohybem Richardova údu v hlubinách mého těla. Bylo to tak fantasticky nádherné, až jsem vyjekla blahem.

Richard se začal pode mnou zmítat ještě divočeji. V koutku mysli mi vytanulo, že bych ho zase měla nechat chvíli odpočinout, aby se mi předčasně nevyčerpal, jenže představa, že bych teď měla na chvíli přestat, byla strašná. Já prostě nemohla přestat, já jsem musela pokračovat dál a dál, víc a víc, bez ohledu na následky, bez ohledu na cokoliv. Bylo mi všechno jedno, jen jsem prožívala tu fantastickou nádheru, která se mi šířila od Richardova pyje do celého těla. Bylo to silnější než já, a bylo to čím dál úžasnější. Nic jiného pro mne v té chvíli neexistovalo. Byla jsem jen já a zmítající se Richardovo tělo pode mnou. A hlavně ve mně. A pak ten neuvěřitelně krásný pocit. Nevím, jak bych jej měla popsat. To prostě nejde. Ale mohu ti zaručit, že ani celý svět se nevyrovná jedinému okamžiku té nádhery.

V té chvíli se pode mnou Richard divoce vzepjal, až mne celou nadzvedl, a vyrazil stejný výkřik, jaké jsem už chvíli vyrážela já. Ona trubice na jeho údu se prudce sevřela. Pořád ještě jsem držela mezi prsty úpatí Richardova údu, v této chvíli tvrdého jako kámen, a teď jsem tedy pod palcem cítila, jak si tou trubicí navzdory mému stisku prudce proráží cestu Richardova životodárná tekutina a nezadržitelně proudí do mého těla.

A pak byl konec. Docela ráda bych pokračovala dál, jenže Richard zvláčněl a splasknul, jako kdyby ho někdo vypustil. V nouzi mne napadlo, že bych mohla pokračovat s Petrem. Jenže ten vystříkal ze sebe všechnu sílu do Heleny ještě dřív než Richard, takže byl teď stejně nepoužitelný jako on. Je to hrůza, jak málo ti chlapi vydrží, jak rychle jsou vyřízení.

Ale ten nápad mne inspiroval. Víš, jak to chodilo u Ponny Expresu? Když byl kůň unavený a už nemohl dál, jezdec přesedl na jiného a pokračoval dál na něm. Příště musím uspořádat ještě větší sešlost, aby tam bylo těch chlapů víc. A pak si vyzkouším Ponny Expres.


Musím už končit, naši už mne shánějí.


Čágo! Irena

K o n e c