Transceiver TXR 210 (Sněžka)

(Schemata a doporučené úpravy tohoto transceiveru si můžete stáhnout dole na této stránce.)

Tento až dodnes používaný VKV transceiver tuzemské výroby, který byl vyroben ještě za komunistického režimu, vzniknul na základě zadání ÚV Svazarmu (dnes STSČ) z roku 1978. Vývojové práce započaly přibližně v roce 1983 a do roku 1985 byly vyvinuty základní funkční celky a mechanika zařízení. Době vzniku bohužel odpovídala součástková základna, která byla v zařízení použita, přičemž základním předpokladem byla podmínka použít pouze elektronické prvky vyráběné v ČSSR a ostatních zemích bývalého sovětského bloku. Tento fakt se odrazil v tom, že řadu obvodů, které by bylo možno řešit velice elegantně několika integrovanými obvody, bylo nutno skládat z obvodů o nízkém stupni integrace, resp. dokonce z diskrétních prvků. Nemožnost použít CMOS mikropočítač, což by vedlo k tomu, že namísto něj použitá technologie TTL v dynamickém režimu by svým rušením zcela znemožnila funkci přijímače, zpracovávajícího mikrovoltové úrovně, vedlo k rozhodnutí vrátit se ke statické TTL logice v kmitočtovém syntezátoru. Programovatelná dělička, která je srdcem každého zařízení využívající kmitočtové syntézy již byla sestavena z technologie CMOS, ale ještě z jednotlivých běžných integrovaných obvodů, protože mezi radioamatéry později populární IO MHB 0320, vyvinutý v bývalém VÚST A.S, Popova, se objevil na trhu až později. Výsledkem byla kmitočtová syntéza, která sice fungovala poměrně spolehlivě, ale měla spotřebu cca 10 W (!), což znemožnilo možnost použít bateriové napájení.

O co byl design kmitočtové syntézy vývojově zastaralejší , o to větší pozornost byla věnována VF parametrům zařízení, které bylo již od počátku koncipováno jako zařízení pro špičkové závodní stanice té doby, které již tehdy využívaly PA o výkonu stovek wattů. Proto byla věnována mimořádná pozornost intermodulačním vlastnostem vysílací a přijímací cesty (IP přijímače je cca + 1 dBm) a šumovým vlastnostem oscilátoru (cca - 128 dBc/Hz ve vzdálenosti 20 kHz od nosné). Rovněž stopband (útlum mf v nepropustném pásmu) je díky použití dvou krystalových filtrů na vysokém MF kmitočtu dodnes vynikající (okolo 160 dB) , což znamená, že ani dnes není na světovém trhu mnoho zařízení pro pásmo 2 m, které by tyto parametry vyrovnávaly, či dokonce překonávaly.

Problémem tohoto zařízení byl provoz FM, který byl na základě objednávky Svazarmu do tohoto závodního transceiveru začleněn, ačkoliv nikdy nebyl uvažován jako primární druh provozu, příšerný byl mikrofon (který je dnes snadné nahradit nějakým elektretovým typem) a bohužel s ohledem na součástkovou základnu RVHP, která byla v té době k dispozici, trpěl tento transceiver i poměrně vysokou poruchovostí (zejména odpory TR191 a polské TTL obvody). Pochopitelně citelným nedostatkem je, podobně jako u jiných VKV transceiverů, nemožnost instalace dodatečného krystalového CW filtru.

Vzpomeňme i lidí, kteří se na tomto projektu podíleli: vedle autora tohoto příspěvku to byli pánové Šrepl, Toms, Rybář, Hakr (OK1VUM), Hašek, Sirko (OK1VYR), Crha, Mašek (OK1DAK) a řada dalších, zde nejmenovaných, zejména děvčat ve výrobě.

První transceivery "seriové" výroby se objevily koncem roku 1987 a výroba byla ukončena na počátku roku 1990. Za toto období bylo vyrobeno cca 300 ks transceiverů, z nichž část (asi 40) bylo exportováno to tehdejšího NDR.

Vývoj zařízení v letech 1988 až 1990 pokračoval dále a pro rok 1990 byl připraven do výroby nový KV transceiver špičkových parametrů, již se syntézou s CMOS mikropočítačem, který měl být následován novým dvoupásmovým VKV transceiverem pro pásma 144 a 432 MHz. S ohledem na politické změny a "privatizaci" Svazarmu (při zhasnutých světlech) do vlastních rukou bývalých komunistických funkcionářů (bývalý federální parlament nějak "zapomněl" na Svazarm při schvalování zákona o navrácení majetku KSČ a SSM lidu Československa) a tedy následnému prakticky úplnému rozkradení celého majetku vybudovaného z práce obyčejných členů Svazarmu do rukou nomenklaturních darebáků již k další výrobě nedošlo a jako relikt připravované nové výroby dnes mezi veřejností existuje jen LCD displej, později s výhodou použitý Martinem OK1UMA při jeho výrobě transceiverů BM 226.

Pokud tedy tento transceiver dodnes máte, nezahazujte jej. Domnívám se, že není nemožné jej opravit i v amatérských podmínkách a jistě Vám dodnes poslouží velmi dobře, zejména při závodech jako zařízení k transvertoru pro vyšší VKV pásma. Pokud například dodnes používáte zařízení, jako je například FT 290, FT 225 a pod. budete jistě překvapeni, jak se díky výrazně lepším VF vlastnostem tohoto transceiveru zlepší Váš výsledek v závodě, zejména pokud v něm aplikujete doporučené změny, uvedené ve VKV sborníku z Klínovce (jehož scan si můžete stáhnout na této stránce dole).

A konečně - z pohledu překotného vývoje dnešní elektroniky je tento transceiver již veterán a za několik let jistě bude cennou částí sbírek Historického radioklubu československého. A také z tohoto pohledu byste se měli k tomuto "dědečkovi" chovat...

73! OK1VPZ

Schemata transceiveru TXR 210 Sněžka si můžete stáhnout tady:

Schema zapojení bloků, kabeláže, konektorů a zdrojů zde. (800 kB)

Schema zapojení desky kmitočtové syntézy zde (1,4 MB)

Schema zapojení desky VF a NF zde (1 MB)

Schema zapojení desky MF zde ( 700 kB)

Schema zapojení PA zde (100 kB)

Schema zapojení desky předního panelu zde (400 kB)

Schema zapojení zdroje 5V zde (150 kB)

Schema zapojení inkrementálního čidla ladění zde (120 kB)

Doporučené úpravy TXR 210:

Scan textu ze sborníku setkání Klínovec 1990 zde: 1, 2, 3, 4, 5 (celkem cca 1 MB)