OD VELKÉ ERUPCE K POŘADNĚ POLÁRNÍ ZÁŘI ANEB CO SE DĚLO OD 6. DO 14. BŘEZNA 1989

Aktivita mohutné protonové oblasti ve vyšších severních šířkách se ohlásila záhy po východu na sluneční disk mejmohutnější erupcí 6.3. Ta začala v 13.13 a skončila až v 20.35 (všechny časy jsou pochopitelně v UTC). Bursty slunečního rádiového šumu s charakteristickým kmitočtovým posuvem (tzv. typ II a typ IV), dokazující mohutný výron protonů do meziplanetárního prostoru, byly registrovány v 14.03. Silný Dellingerův jev trval od 13.56 až do západu Slunce a v maximu intenzity vymazal z krátkovlnných pásem signály i nejsilnějších stanic, a to až po 30 MHz.

Kresba slunečního disku z 14.3., kterou si můžete prohlédnout, pochází od Františka Zlocha z observatoře Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově. Aktivní oblast, označenou zde čtyřkou, vidíme již po průchodu centrálním meridiánem a po sérii dalších protonových erupcí 7.9.-11. a 13.3. a před dalšími 14.3. v 16.50 a ještě 16.-1.3. Skupina skvrn byla viditelná i pouhým okem.


Z prvních erupcí příliš mnoho energetických částic k Zemi nedorazilo, na to jsme museli počkat až se k nám oblast příhodněji natočí. To se stalo a proto byly geoaktivní zejména protonové erupce 10.3 v 18.58, 11.3. v 15.33 a 19.33, 13.3. v 03.19 (rekordních 3500 protonů na cm za sekundu zaznamenala čidla na družicích GOES 13. 3. v 06.45 a příliv skončil až 14.3. v 11.35).

Silná magnetická bouře začala 13. 3. v 01.28 a její další velmi výrazný začátek byl registrován v 07.39. Tříhodinové indexy K z observatoře ve Wingstu za 3. a 14.3. byly tyto: 5 7 9 9 8 9 9 9 9 7 7 6 5 6 7 7. (Míra je logaritmická, nejvyšší možná a krajně neobvyklá číslice je devítka). Denní indexy-A za tyto dny - 284 a 146 - jsou též rekordem, za poruchu považujeme již stav od K 4 či nad A- 20, rádiová polární záře v našich šířkách se vyskytuje již od K - 5, silná bývá při K- 6. Raritou je též skutečnost, že se polární záře vyvinula, ač porucha začala ráno zpravidla znamená ranní počátek takové narušeni vývoje struktury polární ionosféry, že se v něm vhodná konfigurace pro auroru již nevytvoří. U nás jsme kvůli špatnému počasí polární záři neviděli, ale 13.3. od 21.15 do 01.00 ji mohli sledovat například ve Francii, Belgii a v jižní Anglii, díval se na ni i OK1DIG - ale ten byl právě v Hannoveru, takže si přes ni tentokrát nezavysílal. V úterý večer ji viděli ve formě oblouku sytě červené barvy obyvatelé různých míst Kuby.

Rádiové polární záře byla mimořádně dlouhá a silná. Umožnila spojení DX i s malými výkony, provozem SSB a v maximech vývoje i v pásmu 430 MHz. Trvala od 14.00 13.3. do rána 14.3. a znovu se vyvinula ještě týž den večer. První den byla uskutečněna rekordně dlouhá spojení přes 2000 km až do středního Povolží (UK4AL), slyšena byla až u nás dokonce stanice z Alžíru - 7X2BO. Pásmo 144 MHz připomínalo spíše průměrné podmínky na 14 MHz.

Podmínky šíření KV byly vynikající pouze v kladných fázích a na některých trasách. Například 13.3. po 07.00 UTC trvalo 30 minut v pásmu 14 MHz hezké otevření na ostrov Pitcairn, odkud pracovala VR6MW. Současně byly slyšet stanice z USA, zatímco jižní Evropa byla již od celé trasy odříznuta, takže temní temperamentní operátoři neměli obvyklou možnost kazit ostatním radost. Spoje, procházející nižšími šířkami hlavně na jih až východ, celkem fungovaly až na proměnlivý útlum a vrčivé až syčivé zkresleni signálu. Při silné poruše 13. 14. 3. poklesly použitelné kmitočty až o 70 % a dálkové trasy ve vyšších šířkách byly až na krátké intervaly a bez velkých výkonů téměř nepoužitelné. Situace se normalizovala od 15. 3., odkdy byly podmínky šíření KV lepší, než by odpovídalo stupni narušenosti magnetosféry Země. Zřejmě se zde projevoval příznivý vliv zvýšené celkové sluneční radiace na výstavbu ionosféry. Od 16. 3. již procházely polární oblasti i signály z Tichomoří.

Porovnáním erupce z 6.3. s těmi, jež způsobily polární záře 13 14. 3., docházíme k závěru; že se můžeme těšit I na ještě větší auroru. Zpozdil-li by se vývoj protonové oblasti o týden, mohlo možná dojít k pozorováni polární záře z míst podstatně jižnějších, což se již v minulosti stalo a ostatně to popisují i historické materiály ze severního pobřeží Afriky a z Palestiny.

Druhým závěrem je korekce předpovědi průběhu 22. cyklu, jehož maximum bude pravděpodobně ještě vyšší a nastane poněkud později jak jsme ostatně správně předpokládali již po polární záři v únoru 1986.                OK1HH

RADIOVÁ POLÁRNÍ ZÁŘE 13. a 14. BŘEZNA 1989

Ve dnech 13. a 14. března 1989 jsme mohli být svědky silné rádiové polární záře - AURORY. Pokud jsme měli již to štěstí a „byli při tom“, mohli jsme navázat mnoho hezkých spojení. By to prakticky nejsilnější rádioaurora v posledních letech. Byla způsobena aktivitou mohutné protonové oblasti ve vyšších šířkách severní poloviny slunečního disku. 13. a 14. III. byla tato aktivní oblast natočena směrem k Zemi Energie částic vyvržených erupcemi směrem k Zemi byla ohromná a dosáhla maxima v 06.45 UTC. Příliv skončil až 14. III. v 11.35 UTC. Silná magnetická bouře začala 11 III. v 01.28 UTC. Tříhodinové indexy „K“ ze 13. a 14. III. byly tyto 5, 7, 9, 9, 8, 9, 9, 9, 9, 7, 7, 6, 5, 6, 7, 7. Pro porovnání uvádím indexy „K“ ze dne 8. a 9. II. 1986, kdy radioaurora byla způsobena přeletem Halleyovy komety v blízkosti Slunce, s maximem magnetické bouře v 21.00 UTC. „K“ - 6, 7, 6, 5, 8, 8, 9, 9, 9, 7, 5, 4, 5,6, 6, 4. Index K 9 je maximálně možný údaj. Rádiová polární záře byla mimořádně dlouhá a silná. Umožnila mnoho pěkných spojení jak na SSB, tak na CW v pásmu 2 m i 70cm. Trvala od 13. III. 14.00 UTC do 14. III. 02.00 UTC. 14. III. se znovu objevila mezi 19.45 a 21.00 UTC. Byla již značně slabší. Měl jsem to štěstí a „byl při tom“ V 16.00 UTC 13.III. navazuji první spojení na 2 m s SM7. Zpočátku jsem se pokoušel o SSB OSO se vzácnými čtverci z EI. Ale provoz SSB přes auroru je dost náročný a mně, spíše telegrafistovi, činil značné obtíže. Ono charakteristické syčivé chrchlání se mi nedařilo rozlišovat a tak jsem raději přešel na provoz cw, abych neztrácel drahocenný čas. Celé dvoumetrové pásmo bylo stanicemi doslova přecpáno. Z počátku jsem chtěl vybírat jen ty nejvzácnější čtverce, ale zjistil jsem, že bych tak tratil mnoho času a proto jsem volal téměř vše, vyjma stanic volajících směrovou výzvu OK se netýkající. Po 23.00 UTC jsem měl již asi 70 QSO s dvouhodinovou pauzou.Po 23.00 jsem to zkusil na pásmu 70 cm. Slyšel jsem několik pro mne nových zemi a mnoho nových čtverců. Ale PA, jako naschvál, vypověděl službu. Po odstraněni závady jsem navázal 5 QSO na 70 cm a protože jsme měl před sebou „perný den“, s velkým sebezapřením jsem se odhodlal v 00.35 UTC jít spát. Potom jsem litoval, protože jsem vzrušením stejně již neusnul. Polární, záře byla velice silná a umožňovala navazovat spojení jak s velkým úhlem odrazu, tak hluboko na jih. I2FAK zde doslova „bouřil“. Byl slyšet dobře i TROPO. Ale přes auroru se mi s ním OSO navázat nepodařilo. I na 70 cm byly slyšet stanice jako I4LCK a G3UVR. Marné však bylo moje volání. Na pásmu 2 m šlo dobře navazovat spojení s PA, G, GM, OK, DJ, Y, YU, F, HB, HG, UB5, UC2, UP1, UQ2, SP, SM, ON i s LA a UA3. Snad nejsilnější stanici a nejstabilnější po celou dobu aurory byly signály RQ2GAG. Hůře se již dovolávalo tam, kde úhel odrazu byl větši, nebo na stanice hluboko na jihu. Ty byly slyšet sice dobře, ale pravděpodobně jen díky tomu, že pracovaly s extrémně velkými výkony. Zaslechl jsem i signály z velkých čtverců LO a LN. S průměrným zařízením ze stálého nízko položeného QTH se na ně dovolat bylo obtížné (QTH 200m ASL, ant. PA0MS, PA 150 až 200 W vf, RX BF981 podle OK1FM). Výhodu měli ti, kteří byli právě portable a tak se třeba podařilo navázat OK1DFC/p asi 170 QSO i do UA4, přes 2000 km. Congrats! Byly dokonce zaslechnuty signály 7X2OK, ale není mi známo, že by s ním z našich hamů někdo pracoval.

Se svým výsledkem jsem by spokojen, i když jsem zas mnoho dalších vzácných stanic, se kterými se mi spojení nepodařilo. Pracoval jsem s: 12x PA, 12x SM, 10x DJ, 10x G, 9x OZ, 3x ON, 3x SP, 3x UB5, 2x GM, 2x UQ2, F, HB, HG, LA, ON, UA3, UC2, Y a YU, nejdelší spojení okolo 1500 km a průměr necelých 800 km na OSO. Uléhal jsem se spokojeným vzrušením, i když jsme již neusnul, měl jsem radost zz svého hezkého zážitku.

Veškeré odborné informace byly čerpány ze zpráv OK1HH; Díky Františku!        OK1SC

Ještě k Auroře 13.3. a 14.3. 1989

Milan, OK2PFN (JN89QH), pracoval via aurora s těmito stanicemi (příp. je slyšel): množství OZ, DL, G, ON, PA, SM a dále např. RQ2GAG (KO26), RP2PED, UC2AAB, RB5PA, UB5KY, I4BXN, GM3WTV (IO87) a F9FT (JN29). Celkem to bylo 34 QSO via aurora, Použité zařízení 10W QRP.

Zdeněk, OK2BZM (JN89PG), pracoval  se zařízením 40 W se 32 stanicemi. Opět to bylo množství PA, DL, OZ, Y, SM, G a dále např. RB5AL (KO61), SP2JYR (JO92), GM3WTA(IO87), SP2MSL (JO92). Dále Zdeněk slyšel mj., že stanice volaly I2FAK!, sám HRD UB5YAR (KN28), HG9PH (KH08k), I4BXN, SP5CCC, UC2LAI, UP18WR, RA3LE, UO5OXO, GM0BQM/p, a opět mnoho G, OZ, SM, DL.

Polární záře využil i Petr, OK1IPF z Plzně. Píše: „Byl jsem QRV až v 19.30UTC, kdy jsem udělat RQ2GAG (KO26) s OZ2ST (JO45). Poté byly signály slabší. Opět jsem byl QRV až od 23.00 do 02.45 UTC. Pracoval jsem celkem s těmito zeměmi: 11x G, 11x PA, 8x OZ, 1x F, ON, SM, GM, SP, HB9, DL. QSO byla do lokátorů IO83, 85, 91-93, JO01, 02, 11, 20-22, 30-32, 40, 42-46, 65, 74, JN19, 47, KO26. MDX byl GM0BQM/p, 1304 km (IO85CE). Pro mne to byly 2 nové země (RQ, GM) a 13 nových čtverců.

OK1FM

RZ 6/1989

Při poslední mohutné Auroře 13.3./14.3. 1989 byl QRV i Peter OK3PV(ex OK3TBY). Píše: „Z Trnavy sme vysielali traja: OK3CNW, OK3TCH a ja. Protože QRB je asi 2km, keď jeden vysielal, ostatný mali čas oddychovať. Proto som sa zameril na 70 cm, čo sa mi v podstate oplatilo. Spravil som tu 11 QSO, z toho 5xG, 3xDL 2xPA a 1xOZ. Nejzaujímavejší G4RGK (IO91ON-QRB1356 km!) a G3COJ (IO91PO). Som zvedavý, či to bude nový čs.  rekord via aurora? Na 145 MHz iba 15 QSO, pretože prakticky celú dobu som sedel na 432 MHz a čakal, až niečo poriadne z toho šumu vylezle. Ale aj tak som na 2m spravil 4 nové lokátory (napr. IO51-EI4DQ - 1867 km).

 Toľko k aurore. Cez dobré CONDX v januári 1989 som bol tiež QRV, ale nič robil. Iba na 432 MHz sem si konečně z domu spravil Varšavu - SP5CCC. V zime som trápil trochu OSCARa 13 a cez mód B som spravil asi 350 QSO. A cez jesenné CONDX zase nejaké F a jeden nový lokátor, ktorý mi v F chábal. Ono mi ich tam eště chába viac, ale tie snád nabudúce. Aby som nedopadol ako Ruda, OK2KZR, OK2ZZ, ktorý si stažuje, že nemá čo nové robiť.

No a v letě, konkrétne 8.7. 1988 som spravil pod starou značkou OK3TBY via ES o 15.22 UTC UF6VBC zo Sukhumi. Nová zem pre OK na 145 MHz. Robil som ho CW aj SSB, žial lokátor nevedel. Bolo ho počuť asi 15 minút. Robil ho aj OK3AU, ale o trochu neskor. V tom čase sa vraj bavil s UG6AD. Okrem UF6VBC som robil ešte 7 UA6 stn (KN84, 94, LN04, 05, 14).

3:6. 1988 a 7.6. 1988 som robil via Es 40 stn EA, 8x9H1, 5xF, 2xCT, a 2xEA6. Žial ZB2, ktorá v tom čase tiež chodila, som nerobil. Písal som to od konca, ale snáď to nevadí.. Od 1.8. 1988 mám novú značku, a tak OK3TBY zmĺkla. Moj RIG je celý home made:

2m: TCVR CW, SSB, FM, DIGI-stupnica, 4 W OUT, PA: SRS4451 a 2xGI7B 500W, ant 1xF9FT a predzosilovač KF907.

70cm: Transvertor BFR91/KT610 do 145 MHz, ale za týžden už bude do 28 MHz. PA HT311 + 2xGI7B - 150 W, ant. 4x15 el. Yagi AZ-EL. Do mesiaca pribude aj predzosilovač (mam 25 m koaxu).“

Dr Peter, mnoho díků za dopis a info! OK1FM

RZ 7-8/1989